Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Newsted - Metal (EP)

NewstedMetal (EP)

Michal Z6.7.2013
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Newsted provádí důkladný archeologický výzkum vlastních počátků. Snaží se oprašovat jádro a podstatu stylu, z něhož vzešel. Inspirace tím získaná, společně s životní zkušeností, dovoluje vytvořit dílo ryzí jakosti, byť všeobecně známého kovu. Lesk tohoto ingotu donutí zvlhnout nejedno oko, ale moderní (ne)dynamika alba donutí staromilce pustit stará alba z dob, kdy se ještě CD zaznamenávala poctivě i u Rubinů.

Zdá se, že Jason Newsted, letos padesátník, konečně po všech peripetiích a zkušenostech po odchodu od Metallicy nalezl chuť jít sólo pod svým jménem a neschovávat se za kde co. Začátkem roku 2013 se Jason odkopal a vydal své debutové EP, velké album by mělo vyjít ještě letos. Nebudu chodit dlouho kolem horké polévky, o níž je možno hned v úvodu utrousit, že je řádně bublajícím vývarem z morku metalové kosti, jehož chuť mi připomíná doby dávno minulé, které jsou i po desetiletích udržitelné v paměti.

 

Tříčlenná formace, která toto EP nadrtila, předznamenává, že půjde o pěkně sevřený klasický materiál, kde se nepotrpí na nějaké opičky a kudrlinky. Ano, Newsted, ročník 2013 je přímočará jízda a citace prazákladů dávno řečených. Experimenty a progresivní prvky se ponechávají mladým nepoznamenaným myslím. Newsted bez příkras vzal thrash metal, u kterého dávno začínal a přehnětl ho svým současným názorem, poznamenaným celou jeho kariérou, aby nakonec vypustil čirou metalovou hudbu, která si kromě přídomku thrash zaslouží i další, namátkou groove, old school, garage, stoner a heavy. Jason se vykašlal na angažování jakékoliv primadony k mikrofonu a všechno si skrze zuby odcedil sám, nutno podotknout, že velmi slušně. Zcela zapadá do soukolí.

 

Newsted - "Soldierhead"

 

Zvuk EP stojí za hovno, ale v něm se stále dokola rýpat nehodlám, prostě to tak v dnešní době je a klidně tuto větu dám do každé recenze, dokud se stav věcí nezmění. Je to škoda, neboť by hudba zasloužila něco jiného než plochou placku. Doslova si říká o dynamickou podobu, která by pomohla skladbám vykvést o další třídu. Takto toho z vřavy vynikne málo a posluchač musí pátrat a týrat se, aby natěžil dobré nápady a motivy, s kterými se rozhodně nešetří. Gradace s exploze si posluchač musí domýšlet sám, neb jsou zamaskovány současným křičícím brajglem.

 

EPko se bezelstně odpichuje z thrasmetalových milníků let 1982 až 1984. Z hlubin minulosti se pumpuje archivní thrasmetalová láva, která ještě životadárně bublá a její pozorování se nemůže omrzet. Tady nejde o modernu, ale o pravý old school přístup, kdy se udržuje plamen metalu a zplodiny odvádí poctivý komín s nesmírným tahem. Motor, který obsluhuje Jasonova skromná družina, nepotřebuje vytáčet jako současné maloobjemové agregáty F1, k zadupání konkurence jim stačí flegmatická, přesto variabilní frekvence pístů. Jason se pasuje do role metalového vypravěče a kastelána. Pozorování jeho aktuální tvorby mi přináší blaho. Nedokáži si představit, co by hudba způsobila, kdyby měla zvukovou kvalitu desky „And Justice For All“. Copak na tu dobu všichni zapomněli a chtějí jen zvukové sračky? Já nezapomenu, NIKDY!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky