Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdá se, že Jason Newsted, letos padesátník, konečně po všech peripetiích a zkušenostech po odchodu od Metallicy nalezl chuť jít sólo pod svým jménem a neschovávat se za kde co. Začátkem roku 2013 se Jason odkopal a vydal své debutové EP, velké album by mělo vyjít ještě letos. Nebudu chodit dlouho kolem horké polévky, o níž je možno hned v úvodu utrousit, že je řádně bublajícím vývarem z morku metalové kosti, jehož chuť mi připomíná doby dávno minulé, které jsou i po desetiletích udržitelné v paměti.

Tříčlenná formace, která toto EP nadrtila, předznamenává, že půjde o pěkně sevřený klasický materiál, kde se nepotrpí na nějaké opičky a kudrlinky. Ano, Newsted, ročník 2013 je přímočará jízda a citace prazákladů dávno řečených. Experimenty a progresivní prvky se ponechávají mladým nepoznamenaným myslím. Newsted bez příkras vzal thrash metal, u kterého dávno začínal a přehnětl ho svým současným názorem, poznamenaným celou jeho kariérou, aby nakonec vypustil čirou metalovou hudbu, která si kromě přídomku thrash zaslouží i další, namátkou groove, old school, garage, stoner a heavy. Jason se vykašlal na angažování jakékoliv primadony k mikrofonu a všechno si skrze zuby odcedil sám, nutno podotknout, že velmi slušně. Zcela zapadá do soukolí.

Newsted - "Soldierhead"

Zvuk EP stojí za hovno, ale v něm se stále dokola rýpat nehodlám, prostě to tak v dnešní době je a klidně tuto větu dám do každé recenze, dokud se stav věcí nezmění. Je to škoda, neboť by hudba zasloužila něco jiného než plochou placku. Doslova si říká o dynamickou podobu, která by pomohla skladbám vykvést o další třídu. Takto toho z vřavy vynikne málo a posluchač musí pátrat a týrat se, aby natěžil dobré nápady a motivy, s kterými se rozhodně nešetří. Gradace s exploze si posluchač musí domýšlet sám, neb jsou zamaskovány současným křičícím brajglem.

EPko se bezelstně odpichuje z thrasmetalových milníků let 1982 až 1984. Z hlubin minulosti se pumpuje archivní thrasmetalová láva, která ještě životadárně bublá a její pozorování se nemůže omrzet. Tady nejde o modernu, ale o pravý old school přístup, kdy se udržuje plamen metalu a zplodiny odvádí poctivý komín s nesmírným tahem. Motor, který obsluhuje Jasonova skromná družina, nepotřebuje vytáčet jako současné maloobjemové agregáty F1, k zadupání konkurence jim stačí flegmatická, přesto variabilní frekvence pístů. Jason se pasuje do role metalového vypravěče a kastelána. Pozorování jeho aktuální tvorby mi přináší blaho. Nedokáži si představit, co by hudba způsobila, kdyby měla zvukovou kvalitu desky „And Justice For All“. Copak na tu dobu všichni zapomněli a chtějí jen zvukové sračky? Já nezapomenu, NIKDY!