Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nick Cave & Warren Ellis - Carnage

Nick Cave & Warren EllisCarnage

Victimer4.1.2022
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Velmi kreativní duo Cave, Ellis v době izolace spojuje krásu a brutalitu v jeden celek.

Carnage je první regulérní album dvojice Nick Cave - Warren Ellis, nahrané za několik týdnů během lockdownu způsobeného pandemií. Tahle dvojka se zná hodně dlouho a hodně dlouho si také společně notuje. Pánové spolu složili a nahráli několik soundtracků a nesmíme zapomínat, že Warren Ellis je také dlouholetým členem The Bad Seeds. Klasické album tady v jejich podání ještě nebylo. Carnage je krása i brutalita, navztekaná harmonie, spousta kláves, smyčců, vokál a sbory. Album mající v sobě kus špíny a peprnosti, aby je měnilo v něco přitažlivého, romantického. A jak se na oba pány sluší, na míle daleko od zbytečného napětí a patosu. Na to je tohle album až moc silné a oba pánové až moc nad věcí. A když nad tím tak přemýšlím, klidně i Carnage berte jako soundtrack. Třeba jako soundtrack uzavřenosti, jenž v sobě spojuje jemnost a vznětlivost.


Jemnost, která zahřeje, ale neprudí svou sladkostí a vznětlivost, která není o gestu, ale kontrastu, který umí spojovat. Na Ghosteen jsem si cenil konceptu zasněných songů, hypnotické nálady a skvostně využitých kláves. A i když se dozvuky a podobně minimalistický projev ve spojení s touto deskou objevují i teď, na Carnage se sní jinak. A vůbec, víc jak o snění je to vlastně o zpomalení. Doslovném ve zpomalení života, o uzavření se v ulitě. Ale na druhou stranu také o rychlém komponování. A jak říká Warren Ellis, dokonce velmi rychlém, protože těch osm písní bylo v určité podobě připraveno po pouhém dvoudenním procesu skládání. Tomu se říká kreativita sešlápnutá nadoraz.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/cave%20ellis%201.jpg


Carnage je v digitální formě oficiálně venku už málem rok a v červnu potom vyšlo na CD a LP. Není to žádná horká novinka, ale deska, ke které jsem měl dostatek času se vracet a zkoušet si, jak ji vlastně zvládám poznat. Nejdřív to šlo strašně lehce a já ještě pod vlivem neskutečné Ghosteen snadno propadl dojmu, že Carnage na ni navazazuje. Jak se to vezme. Tam, kde to šlo minule až do stavu hudební meditace, dnes ve zpomalení roste chuť se do toho opřít. Někdy až rozmáchlá. Pořád v komorně klávesovém módu, na dotek ambientu, ale přesto stále jako by hledající si prostor jinde. V gospelovém sboru, v silnější rytmice blíž barovému oparu a s orchestrem v zádech, jako třeba White Elephant. Carnage je znovu atmosférická, ale zároveň rozervaná, temná práce. Deska jako tahle ale zahání chmury tím, že jim nikdy nepodlehne, ale nechá je rozkvést. A já nechtěl, aby to všechno vyšumělo, ale aby to ještě (než bude pozdě) zaznělo.


Krveprolití na vlně minimalismu, jeho aranží a typicky upřímné zpovědi o věcech, kterým prostě věříte, nebo aspoň věřit chcete. Nick Cave popisuje album jako brutální, ale velmi krásnou nahrávku uhnízděnou v komunální katastrofě. A jak se na ní zpívá - je to jen láska s trochou deště. Ale taky - je to jen láska, co jede jako vlak valící se z hor v dešti. Nejblíž Ghosteen a její zasněné auře je asi Shattered Ground, a svým způsobem vlastně i závěr v podobě Balcony Man. Smyčce, smířený hlas, klidná a tklivá balada na konec alba. Upřímnost až na kost. Oproti nim je začátek alba a Hand Of God kvapíkem s neurotickým vypravěčem a v Old Time všechna ta temnota kolem jen narůstá, nervně se kroutí. Ale každá z těch osmi věcí má svůj příběh, svůj kus melancholie i vnitřní zranění. Funguje to báječně. To, jak se tohle album na svém malém území dokáže hýbat, dmout se, nebo jen tiše šeptat. Velmi věrná zpověď dvou pánů, kteří nám měli co říct. Patří jim potlesk.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 5.1.22 7:11odpovědět

Díky, snad jsme tedy napomohli k rozhodnutí :)

Ales K. / 4.1.22 22:02odpovědět

Diky za zajimavou a podle me pravdivou recenzi. Po solu NC jsem az tak moc neocekaval a byl jsem prijemne prekvapen. Bad Seeds znam komplet, OST od NC za posledni dobu jsem trochu prechazel. Ale i na zaklade tehle kolaborace se k nim vratim.

Jirka D. / 4.1.22 9:31odpovědět

Svého času po vydání jsem tu desku poslouchal docela dost, ale ne a ne se do ní zaposlouchat. Teď jsem ve fázi, kdy jsem ji odložil a kdy dostávám chuť se k ní opět vrátit. Jestli naskočí, nevím, u téhle dvojice není jistého vůbec nic. Nicméně určitě je to zajímavé album, s nímž se vyplatí to zkoušet.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky