Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nifrost - Briseld

NifrostBriseld

Victimer17.6.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Jako příjemná vikingská poslechovka funguje nové album Nifrost skvěle, ale originalitu na něm nehledejte.

I když se to nezdá, také Nifrost korzují scénou víc jak dvacet let. Někde v pozadí, ale s pěkně vypracovaným smyslem pro vikingský metal. Epické Norsko v sobě zkrátka nezapřou, během jejich hudby vlny studeného moře naráží do skal a obloha nad nimi maluje své dramatické obrazy. A když je na co navázat, což s bohatou minulostí této země je, tak se v takovém prostředí dobře vypráví. A Nifrost vyprávět umí. Chlapi se prezentují melodickým viking / black metalem a upomínají při něm na mnohé známější soubory své domoviny, jako třeba na Windir, Helheim nebo samozřejmě Enslaved.

 

 

Já si sám pro sebe tuhle kapelu nadefinoval jako přístupnější formu Helheim, kteří jsou smyslnější a progresivnější, a vedle kterých Nifrost kladou důraz na melodie a bezprostřední výpravnost. Jednoduše moc nevymýšlí a neopracovávají detaily. Jistě, Nifrost nepřináší vůbec nic nového, ale přesto se moc dobře poslouchají, protože styl jakým své severské poslání řídí, je kvalitní a poslechově věrný. Prostě a dobře dělají svému epickému řemeslu čest. Prim hrají melodie, které nejsou nijak křiklavé ani prostoduché, ale zabořené do charakteru krajiny a dávného odkazu předků.


Vedle těchto melodií, je to melancholie, která je posílá hlouběji a nevystavuje je tak přebujele slavnostní náladě nebo opileckému povykování. Nifrost jsou zahloubaní a střízliví hrubiáni, kteří umí své hrubiánství procítit a zahrát na jemnější strunu. Nemůžou chybět ani klasické hrdinské vokály a jejich provázání s blackovým ječákem. To k tomu prostě patří. Celé to není o ničem jiném, než jak ocenit přístup Nifrost k hudbě, která už léta vyvěrá z jejich rodné země. S tím jde ruku v ruce absence jakýcholiv překvapení, natož zapojení nových prvků. O nich hudba Nifrost není.

 


Briseld je třetím albem kapely a jako takové se naprosto nevymyká standardům viking metalové produkce kapel z Norska. Je třeba si vystačit s tím, jakým způsobem s tím kapela nakládá. A v tomto ohledu jde o velmi příjemnou záležitost. Snadný příjem, rychlá ranní procházka známým prostředím a čau. Dáme odpoledne opáčko po stejné trase? Klidně dáme, tohle není nic proti ničemu a když je čas a správná nálada, proč se za doprovodu epiky Briseld znovu neprojít? Něco dalšího z pohledu zajímavostí a důležitých informací? Asi ani ne, aspoň jsem na nic zásadního nenarazil. Tohle je zkrátka příjemná severská klasika z epického Norska. Ber, nebo nech bejt.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky