Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Night Vision - Sleeping Bus

Night VisionSleeping Bus

Victimer16.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Cestovatelská mánie napříč světem pokračuje a po různých hrátkách přichází čas uvolnění. Nyní jen evokující tmou opředené dopravní prostředky, nejčastěji letecké a lascivně hřejivé. Pohodlně se opijte, cesta bude nádherná a dlouhá.

Další z Necrocockových projektů je downtempová ambientní záležitost Night Vision nasáklá atmosférou dlouhých nočních přeletů nad kontinenty, vůní letištních hal a výprav za sexturismem. Letecká relaxační elektronika, zřejmě nejosobnější z Tomášových dosavadních hudebních výletů, daleká rajcovního světa Kaviar Kavalier a ještě dál od lesních uren a spaloven muskarinem otrávených turistů.

 

Night Vision je pohoda, klidná noční jízda s typickým dotekem necroharmonií, kdy letuška podávající další alkohol k hlubšímu spánku je stejně nahá, jako podivín v pilotní kabině. Jinak je vše směrováno k léčbě změnou klimatu a časovým posunem dezorientovaného cestovatele, který lační po odpočinku v pohodlí letecké společnosti Night Vision, jež jej převeze za hranici vyčerpání, do magických míst sladké tmy a snění.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/night%20vision.jpg

 

Kapitán Tom má zánovní knírek, sekt a župan, poletíme pomalu a daleko. Sleeping Bus je jistě tím nejvydařenějším z třídílné letecké příručky Night Vision. Je cítit vůní exotických míst a prožitků, zvláštní jemnou esencí vzdálených destinací, která se táhne celým albem. Troufám si tvrdit, že i znalí Necrocockových hudebních pochodů budou mít problémy v tomto snovém materiálu objevit autorův rukopis. Je tam, to je bez diskuze, stejně jako horkem poletující chuť na letecký mrd za závěsem pilotní kabiny. Je tam ovšem také hodně vlivů z celého světa, chilloutová náladovka, takové propojení letišť a atmosfér sálajících z jejich vestibulů se vzdáleným životem na jiných kontinentech.

 

Je vidět, že si Thomas hodně vyhrál s elektronikou, stejně jako z celkovou náladou Sleeping Bus, nasál mnoho podnětů a zvuků a zachytil co potřeboval. To ale není vše. Stejně tak je uvnitř Sleeping Bus k nalezení hlubokým spánkem polomrtvý turista vyklimbaný do říše omamných snů, krajina mraků pod letícím strojem a daleká světla vzdalující se země. Tomovi celá očistná jízda velmi prospívá, stejně pak posluchači, jenž je vtažen do děje a nechává se nést prostorem podprahového vnímání. Jen doplním, že album opatřila vedle Necrococka svým křehkým vokálem malinká zpěvačka Apple.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky