Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nine Inch Nails - Bad Witch

Nine Inch NailsBad Witch

Victimer12.7.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / phone / minivěž
VERDIKT: Trilogie ukončena dílem, který spojuje prazáklady s experimenty, Reznora s Bowiem a ze všech tří malých koláčů chutná nejlíp.

Ano, trilogie je ukončena. Spolu s Bad Witch v experimentálním, na poměry Nine Inch Nails možná až riskantním rozpoložení. Rozevřené nůžky posluchače však podobně rozevřený zdroj zvukové inspirace určitě uvítají. Vždyť není nad to si stříhnout kousek vedle linek, které někam směřují, stránku za stránkou pořád stejným směrem. A to i přesto, že zrovna NIN by bylo dobré brát jako ty, kteří už dávno nejedou na jistotu, ale snaží se o změny. Zvuku, výrazu, přístupu. Vemte si třeba falešnou kompoziční zastydlost Hesitation Marks... Bad Witch je ale ještě dál, jinde.


Nakonec, bylo to chtěné. V první řadě mít v Bad Witch něco víc, než jen tu a tam rozmělněnou klasiku sebe sama, která se sice času od času vykasala se zajímavou skladbou, ale sám si už nějak nevzpomínám, kdy mě NIN skutečně soustředěně dojili, zakouslí jako klíště. A potom mít v Bad Witch něco víc než EP. EP jsou prý přehlížena... Možná bychom měli ztratit pár slov na téma pár sekund navíc, přesněji čtrnácti nad půlhodinu, což je asi víc, než dovolují kritéria klasické EP nahrávky (Add Violence má třeba 27 minut). Kdo chce mít v Bad Witch velké album, nechť jej má, komu je to šumák jako mě, ten ať si ukončí trilogii ve stejném nastavení jako byla započata. Tedy v dopředu proklamovaném formátu EP. Kdo si rád rýpne, jistě najde viníka (Reznor), a kdo polyká výhradně sousta hudební a na detaily háže bobek, ten bude mít také plné břicho a ještě si přidá. Bad Witch se totiž povedlo.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/nin%202018.jpg


Byla řeč o tom, že byl čas podívat se dál a zkusit nahrát ryze experimentální nahrávku. Tak proč při tom všem nezkusit zapojit saxofon, jehož využití na albu je přímo libové a proč nedat vokálně najevo, jak dalece je vryt do paměti Trenta Reznora mistr David Bowie. To pak můžeme v klidu napsat, že Bad Witch nazpíval jistý Trent Bowie a bude to jen tak mimochodem vlastně pravda. Je tu šest skladeb, šest různých možností, jak NIN nechat jít. Pokud budeme brát skladby Shit Mirror a Over and Out jako ty, které si drží své (v prvním případě až punkově) agresivní klima, nebudeme se muset za svá slova stydět. Ale je fajn slyšet, že u obou dvou jde z jejich charakteru něco víc, než by měla unavená a smířená kapela produkovat. Ideální pocit, že NIN jsou na Bad Witch odhodlaní a rozverně nadržení.


Pokud budeme nahlížet na skladby Play the Goddamned Part a I´m Not From This World jako na ty, kterým velí instrumentální klídek, ambient a zasněně experimentální plochost, taky bude vše v pořádku. Druhá jmenovaná by mohla klidně doprovázet soundtrack Quake a nikdo by se myslím nezlobil. Zato Play... je ryze experimentální kousek. Saxík, zvukově badatelská činnost rozjetá na plné pecky a přitom za dodržování starých pravidel. Možná jsem nezmínil další dojem, který na mě Bad Witch dělá. Ono, vedle své experimentální povahy, jde druhou stranou k detailním znakům staré elektroniky, industrialu či noise music a vše pak spojuje v jedno. Skutečné orgie nás pak čekají u singlu God Break Down The Door. Tam jde tohle spojení ven všemi póry v kůži a pošmáknout si musí každý, komu nezvoní v uších či neprodělal devastující zranění, jež mu neumožňuje kvalitní příjem. Trent Bowie, jeho saxík, pulsující masa elektroniky, strhující atmosféra.

 


Mé pocity celkově? Určitě pozitivní. Na obracení superlativů v kadenci slovo od slova to není, ale z Bad Witch jde síla a schopnost své rozkročené přesvědčení zvládnout a ukočírovat. Stát, nevrávorat, ale kynout. Poslední díl trilogie u mne jednoznačně vede, v tom mám bezpečně jasno. Otázkou zůstává jak by deska dopadla, kdyby měla dalších dvacet minut a jela stále v tomto duchu. Kdyby jsou ale jen kdyby...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 12.7.18 19:01odpovědět

Vynikající završení, souhlasím s názorem, že tento konec série je nejlepší. Reznor a jeho noční můry jsou stále tady. Jeho vývoj je zajímavý. Už to není SIN a znásilňování v přímém přenosu, není to agrese a vztek jako na Spirále, ale umělecká svoboda a poklona vzoru, což mi vždy připomene Im Afraid Of Americans.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky