Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nocte Obducta - Karwoche (Die Sonne der Toten pulsiert)

Nocte ObductaKarwoche (Die Sonne der Toten pulsiert)

Garmfrost14.12.2023
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Karwoche... je poslechově přívětivá nahrávka, která si nehraje na složitost, ale od vás trochu toho vkladu na oplátku chce. Nepůsobí křečovitě a chtěně. Vše je tak, jak má být.

Klasické tři roky utekly a máme zde novou řadovku německých Nocte Obducta. Nevím, zda takto lakonicky otevírat recenzi kdysi psychedelických a progresivních Němčourků, a neunavovat tím i sám sebe. Tato smečka už dávno upustila od objevování nových vesmírů. Jejich desky jsou na poměry NO jednoduché, nebo chtete-li přímočaré. Hodně se v nich pracuje s blackovou syrovostí, ale také punkem a špínou podzemí…

 

Letos je všechno zase trochu jinak. Karwoche (Die Sonne der Toten pulsiert) otevírá skladba Sonne der Toten, předchozí popis umocňující. Torsten syčí a ryčí, kytary sypou, tempo je svižně punkové a přidrzlé. Postupně se ale začnou vkrádat zvláštní melodie, nálada se mění, kroutí se a nikdo dopředu neví, kam je schopna se dostat. Že by po letech opět dobrá deska? Zírám na sólové výlevy, které mi evokují klasické heavy bandy.

 

nocte obducta

 

Předpřipraveného posluchače, který si zatím pokyvuje u zkresleného a jakoby zahaleného zvuku, song vtahuje do méně známých vod. Šéf Marcel zřejmě ochutnal z podobného zdroje inspirace, jako na deskách z přelomu tisíciletí. Drei gemeuchelte Sommer už je přesně ten typ nevšednosti, o které jsem mluvil a jakou jsem měl na mysli, když jsem litoval, že se z díla Nocte Obducta vytratila.

 

Black v rukou NO je opět vášnivý, nepředvídatelný a nebojí se překračovat hranice.

Titulní zásek Karwoche nabízí rozvětvení předchozí položky. Zdánlivě přívětivou auru ruší nejasnou agresí. Při poslechu mám takový ten pocit návštěvy nonstopu nad ránem. Vše je jako by zahaleno mlhou. Ať mou vlastní opilostí, tak kouřem zakázaných cigár a doby, kdy končí noc a začíná rozbřesk.

 

Je vidět, že se mi nová deska líbí? Líbí. Při prvním poslechu jsem si říkal, že je další z řady zaměnitelných nahrávek a že Nocte Obducta už opravdu nejsou, co bývali. Závěrečná Schwarzbier und Feigen se svou depresivně opulentní náladou mě vrátila k dalším poslechům. Všiml jsem si, že Nocte Obducta oprášili vesmírné citace, že mají zase rádi dobrou basu, že jasné kontury vzaly za své a že skladby jako Birkenpech, vichřicoidní podivnost Conamara Chaos či už zmíněná Schwarzbier und Feigen, se v klidu mohou zařadit mezi to nejzajímavější, čeho jsou Nocte Obducta schopni. Přitom se toho zase tolik na desce neděje. Pryč jsou pomocné berličky. Většinou si vystačí klasické obsazení a vrčivé vokály, plus samozřejmě přepestrá rytmika. Na tu se ostatně dbalo odjakživa.

 

 

Nocte Obducta oplývají všemi známými ingrediencemi. Nic nového se úplně neděje. Nevím, co se přihodilo, ale působí mladistvě a rošťácky, jak už pěkných pár let ne. Stačilo ubrat tamhle a přidat tam. Výsledkem je poslechově přívětivá nahrávka, která si nehraje na složitost, ale od vás trochu toho vkladu na oplátku chce. Nepůsobí křečovitě a chtěně. Vše je tak, jak má být.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky