Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Noise Trail Immersion - Tutta La Morte In Un Solo Punto

Noise Trail ImmersionTutta La Morte In Un Solo Punto

Symptom31.10.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Pro momentální nedostatek přiléhavých českých slov odhaduji pravděpodobné znění anglického sumáře na slogan typu "soul-crushing album".

Nedá se svítit, italská pětice avantgardních metalistů kupí noty do tak svůdných tvarů, že je těžké odolat. Noise Trail Immersion hrají intenzivní fúzi post-metalu a black-metalu s důrazem na krásně pokřivené harmonie. Více než desetiletá expozice kapelní zkušenosti se projevuje vytříbeným vkusem a hrou plnou intrik. Kdo zná mé hudební preference nebude překvapen, že tu jásám nad každým dalším zaskřípáním kytary, trefeným dávením do mikrofonu a celkovým náporem energií napěchovaných skladeb. Pro ilustraci dodávám, že se nacházíme ve zvukomalebných krajinách spojených se jmény jako Deathspell Omega či Dødheimsgard.

 

Jestli nahrávku něco výstižně charakterizuje, tak slovo chaos. Není to ale jako v jazzu, kde pět muzikantů hraje každý jinou skladbu zaráz. Tutta La Morte In Un Solo Punto vyniká jak jasnými hudebními myšlenkami, tak skvělou instrumentací. Většina skladeb je rychlá a úderná a není to dáno zneužívaným efektem ohlušujícího rachotu bubnů, tady se jimi umocňuje pocit neustálé zuřivosti. Občasné blastbeaty nejsou tak dominantní, aby přehlušily hru ostatních nástrojů a vokál. Ten plynule přechází z vyšší polohy blackového skřehotu do hlubších poloh deathového chrapláku a v obou případech pasuje výborně. Tíha kompozic pramení ze souzvuku všech nástrojů, ladění a koncentrace na komprimaci stěžejních motivů do krátkých celků.

 

Jsou nahrávky, které vzbuzují otázky nebo pochyby různého druhu. Zde není k podobným úvahám moc prostoru. Pátá řadovka je naprosto vyspělé a sebevědomé dílo bez nedodělků a šrámů na vizáži. Ďábelská jízda skrze odvrácenou stranu reality je s jedním přestupem vprostřed alba ve formě oddychové pětky Sogno A Sé Stante, která připomene, jaký fofr obsahují dvě čtveřice skladeb před a po této mezihře. Titulní píseň je umístěna na samotný závěr a není to jednorožec převyšující zbytek, plyne se stejným zápalem a trefně završuje dialog o odvěkém konfliktu mezi hmotou a duší.

 

Album by mělo obsahovat příbalový leták s varováním pro úzkostné povahy s chorobnými sklony k pozitivitě, že poslech může navodit nepříjemné stavy útrobní tenze. Co obal jen naznačuje, hudba kompletně dokonává a servíruje zhudebněné stavy vyšinutí o hloubce zející propasti neuspořádané lidské duše. Jelikož kapela nemířila na hlavy, ale žaludky posluchačů je třeba konstatovat, že neminula ani o centimetr. Přeji příjemný katarzní poslech.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky