Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Noite - A Cor do Fogo

NoiteA Cor do Fogo

Victimer30.10.2020
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Středověkým spiritem opředený occult rock, jehož uhlíky s lehkou teatrálností olizují stěny sklepa.

Ještě než se příští týden podíváme na zoubek novému albu Onirik, necháme si rozehrát okultní praktiky podstatně tišším tónem. Je to prosté, Onirik je black metal a Noite jsou jeho uhlíky vytažené z ohně. Za oběma tělesy stojí muž s pseudonymem Gonius Rex a jeho okultní záliby aktuálně hozené dvěma směry. Ten týkající se Noite je o uchopení temnoty trošku z jiného úhlu pohledu, než nabízí legie navztekaných mladých mužů v ohřebíkovaném úboru. V tuto chvíli se nebavíme o metalu, ale o rockové avantgardě zabalené do medievální atmosféry.


V případě Noite si představme hráče na loutnu, jenž se zapletl se zlým osudem a propadl okultismu tak zásadně, že byl vnitřně donucen přetavit své umění do podoby alba. Během soustředěné hry na hudební nástroj se doprovází zpěvem a nočním vizuálem pro dokreslení nálady. Noite je muzikou, na kterou si lze stejně dobře dopřát pár tanečních kroků, jako klidnou chvilku u krbu se sklenkou vína v ruce. Záleží, jak to berete. Spalující plameny nešlehají metr vysoko, oheň spíš jen tiše olizuje nahá těla padlých bůžků, kteří vlivem žáru kroutí své obličeje bolestí v rytmu pravé nebeské plačtivosti.

 


Gonius Rex je okultní svéráz, jenž je v undergroundu znám již téměř dvacet let, a to hlavně díky Onirik, na jehož kontě v současnosti přistála deska číslo pět. A kdo vývoj Onirik sleduje, toho nemůže tento úkrok stranou výrazně překvapit. Už v Onirik bylo postupem času jasno, že se dočkáme osobitého přístupu a originálních alb. S Noite jde Gonius dál jenom v tom smyslu, že využívá tišší chod a klidnější prostředí. Jinak se nacházíme na známých místech. Pořád jsme mezi stěnami stejného sklepa a po stěnách visí louče přesně jak jsme zvyklí. Jen zavřeme hrubé dveře mysticismu a necháme rozeznít podivné tóny Noite v místě, kde se střetává podzemní věda s hrdě se dmoucím avantgardním bigbítem.


Debut Noite je o střetu poetického okultismu ztracené duše se vznešeným pohrdáním na vlně morální satiry. Noite je v překladu noc a A Cor de Fogo zase barvy ohně. Je to mystický bigbít, v němž koluje střídmá majestátnost a disharmonie. Basa je vážně libová, pěkně v protisměru bublající strunná dáma. Vokály jsou čisté a klidné, s občasným jednoduchým motivem áá-áá chorálu, který nás lehce povznese nad děj. Písně jsou si navzájem dosti podobné, do materiálu, jenž vznikal v období let 2017-2019, je třeba se ponořit s větší vervou. Výrazného motivu ani odklonu od tématu se nedočkáme, vše je vedeno jedním směrem.


Někomu může vadit rodná řeč souboru. Portugalština rozhodně není jazykem, kterým bychom v našich končinách běžně vládli, natož abychom v něm dokázali poznat krásu. Snad jen jeho znělost. Pro mě je to díky Noite dost ušišlaná řeč, které přijdu na chuť jen za určitých okolností. Zároveň to není něco, co bych nemohl snést, a tak beru vokály Noite jako neobvyklost, netradiční výpravu na jihozápad od nás. Za sluncem, za mořem a za temnotou. Závěrečná slova? Hudebně si zkuste spojit dohromady Virus s Hexvessel a třeba si budete připadat blíž. No, schválně...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

corrvuss / 30.10.20 9:36odpovědět

vďaka za zaujímavý typ. na prvé počutie sa mi to celkom páči. a ani tá portugalčina mi veľmi nevadí.

Victimer / 30.10.20 15:04odpovědět

Fajn, není zač. Je to trochu divnohudba, ale nakonec docela poslechovka. Příště dáme Onirik.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky