Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dungeon synth se jako hudební styl na stránkách Echoes objevuje naprosto minoritně. Ne každý rocker a metloš má nervy zasednout večer do křesla, zavřít oči a brodit se mlžnými lesy, starými ruinami a vůbec v sobě probudit svou dávno vyflusanou fantasy romantiku. Ale ono to čas od času neuškodí. Povolit páru a nechat se nést snivou minulostí, kde zub času zanechal svou stopu a tuhle stopu nechat rozeznít v rovině epického a tajemného klávesování na rozmezí relaxu a hrdého hledění do dálek. Všichni si hned vzpomenou na Mortiise, jeho skřetí zjev a další pak najdou i pár jiných interpretů.

Já jsem na sklonku letošního léta objevil mnoho nových projektů, které si momentálně soukromě zkoumám a snažím se nahlížet i zpátky v čase. Ono je všechno velmi podobné a je třeba hledat svěží přístup, aby člověk neustrnul v bodě, že tohle je všecko na jedno brdo a že to nikdy nemá dlouhého trvání. Jak to bylo s hudbou Enya v South Parku? Ha, ha... A dungeon synth není zase tak daleko, že...? Mě ale tahle monotónní epika umí nadchnout. Je ovšem naprosto nutné se jí pár měsíců vůbec nevěnovat a pak v sobě znovu zažehnout plamen hymnického klávesisty, který je s to propadnout pohádkové linii prastarých vzkazů ukrytých ve zdech středověké kobky. A tak se i stalo.

Projekt Nortfalke pochází z Nizozemí a všiml jsem si ho až poslední dobou. Provázely ho pozitivní a povzbudivé komentáře, takže jsem po jejich přečtení příliš neotálel. Blackmetalové výrazivo k dungeon synthu neodmyslitelně patří a patří také k Nortfalke. Všechny ty hřeby, pózy a zbraně v rukou, vše je propojené. Borec má na kontě cca devět albových položek, plus nějaké EPka, singly či účast na kompilaci. Je toho zkrátka dost, ale středem mého zájmu je letošní album Kaunloft, do kterého jsem se naplno ponořil. A znovu jsem si potvrdil, že i dungeon synth mě svým způsobem fascinuje.

Právě proto, jak tento styl umí být ubíjející svou jen pozvolna rozvinutou mozaikou nálad a snadno se může stát, že než objevíte opravdu zajímavý motiv, upadnete do komatu. Styl komponování Nortfalke je ale v rámci stylu velmi bohatý, neustále se proměňující a kreativní. Ano, v rámci svého romanticko-epického analogového vintage tvoření. Ale s výběrem různých, unikátních syntezátorů a řady perkusivních a dalších nástrojů. Tento projekt reprezentuje old-schoolovou fasádu tohoto žánru a nechá ožívat staré časy starými časy dungeon syntetiky. Což je nám, stárnoucím elegánům, sympatické.

Jeho klávesová epika plyne, ale do tohoto plynutí je zařazeno mnoho motivů, rytmus (ano, perkuse si jedou svoje) a rozvíjející se děj. Jistě, taky mnoho stylových klišé, ale právě takto to mají dungeon mazlíčci rádi. Album Kaunloft není ambientní hypnóza bez větších zásahů. Je to pravý opak - kreativní a zvukově proměnlivý atmosférický, hymnický ambient, který jen nedokresluje vaši představivost, ale snaží se ji tvořit. Promítat děj na zeď starého žaláře, kde se duše hříšníka noří do tmy a starých příběhů. A je ve vší té mrtvolnosti najednou živá.

Stav mysli a smyslů je aktivován a není to jen částečné, ospalé, post noční meditování. Kaunloft probudí z letargie a pošle vás o pár století zpět, kdy je stejně milé si prožít noční vizuál dávno padlých časů, jako si jen prohlížet obal desky, který je ve stylu starých atmo blackovek (a zdatně se ho drží i pár nových - namátkou Gnipahålan a třeba Greve), který jsem si z nějakého důvodu velmi oblíbil - myslím tím ty zdobené okraje a k nim nějaký jednoduchý, ale mystický přírodní výjev.

Nortfalke určitě doporučím jako projekt, který pokud bažíte po starodávně atmosférickém ambientu, prostě zkuste, stojí za pozornost. Pokud tomu jen trochu hovíte, na tuty neumřete nudou, ale naopak v sobě probudíte lačnost po dalších nahrávkách a projektech. Na mě to právě takto zafungovalo.