Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Novembers Doom - Bled White

Novembers DoomBled White

Victimer7.8.2014
Zdroj: flac / mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330 / hloupý telefon
VERDIKT: Není tak úplně pravda, že poněkud vybrakovaná krabička ostré melancholie s nápisem "zde vkládejte vše doom-death metalové" už nemá co nabídnout. Aspoň novinka NOVEMBERS DOOM to vážně tvrdí.

Nastala příhodná chvíle dát si trochu předčasného podzimu? Myslím, že ano a nebudeme se bát tlejícího listí, brzkého stmívání, ani všech těch nevlídně vyhlížejících kaluží. Průvodci nám budou NOVEMBERS DOOM, jedna z kapel, které podzim kouká z kapes, občanek i hudby jako takové. A taky jedna z kapel, nad nimiž jsem svou hůl zatím nezlomil, ale její vzteklé naštípnutí mám dobře schované za dveřmi...

 

Musím přiznat, že novější tvorba těchto zkušených harcovníků z Chicaga mi příliš nevoní. Minulá dvě alba jsou toho názorným příkladem a naše setkání nebyla příliš veselá. Potkali jsme se, zkusil jsem to s nimi, ale pak jsem jejich sníženou kvalitu vnímání podzimního světa raději pohodil někam do pouliční tmy, aby se mi nepletla do cesty. Nerad totiž zakopávám. Bylo tedy logické, že jsem k novince "Bled White" přistupoval s jistým druhem nedůvěry, že by vše špatné mohlo být tentokrát ještě o něco horší. Byl by to pokračující smutný příběh, ale naštěstí k němu nedošlo. A jsem rád, že jsem se přepočítal.

 

 

NOVEMBERS DOOM přišli s opravdu svěží nahrávkou. Svěží v přirozené lehkosti, nikoliv ve stavu šedivého pokulhávání kdesi po hradbách. Kdepak strhané rysy ve tvářích, vypadá to, že se Amíci znovu pohybují v horních patrech chrámu a trůn v pozadí místnosti je aspoň na dohled. Stačilo málo - být v pravý okamžik na pravém místě a hlavně s pravou tvůrčí myšlenkou. NOVEMBERS DOOM jsou znovu schopni zajímavých věcí. Nejen, že se jejich hlavní doména, tedy snoubení srdceryvných melodií s patřičným smutkem v hlasu, znovu dotýká svého maxima, ale čas od času se albem probleskne ona, tolik žádaná, přidaná hodnota. "Bled White" mluví jasnou řečí, nespekuluje, dokazuje, že v jednoduchosti je síla a že když jde práce pěkně od ruky, není proč v ní ustávat. A když po "a" následuje zcela přirozeně "b" a za chvíli se dočkáme i "c", jsme jednoduše tam, kde jsme chtěli být. S NOVEMBERS DOOM na jejich panství.

 

"Bled White", to je především energie. A vedle ní také nespoutanost, volnost (v rámci mezí žánru) a někdy až agresivita, která tolik chyběla na minulých počinech. Pohublý Paul Kuhr (ta změna tělesné konstrukce je fakt děsivá) se vypjal k chvalitebnému výkonu, tedy nad rámec svých dosavadních možností, kdy jsem bral jeho hlasové charisma jen jako dobré k ukojení hladu po melancholii. Netvrdím, že deska snese 100% maximální pozornosti, protože hlušší místa se najdou i zde, ale minimálně pocit, že kapela sešla ze slepé stezky a nabrala směr nového optimismu ve své pesimismem vonící hudbě, je čin záslužný a hodný respektu. Vítejte zpět na hradní dominantě s výhledem na podzimní okolí. A zvěte si návštěvy, milí NOVEMBERS DOOM, nebudou odcházet znechucené. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 24.6.14 7:33

Já jsem letitý fanoušek Devinovy tvorby, ale občas zkrátka vydá něco, co mi nešmakuje. Po prvním šoku, že tohle je opravdu Devin, jsem zkoušel poodkrýt nějaké skryté kouzlo, které by mě odrovnalo. Nicméně se ale tak nestalo. Možná jen nemám buňky na podobnou muziku, ale tím se už nebudu trápit. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky