Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
NYOS - Curiosity (singl)

NYOSCuriosity (singl)

Symptom30.11.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 Series II / Marshall Major II
VERDIKT: K představení kapely v celé její kráse funguje tento sedmiminutový medailonek zcela spolehlivě.

Finské duo Tom Brooke a Tuomas Kainulainen už nějaký čas dělají hudební svět zajímavějším a léto roku 2019 bylo jako stvořené k tomu složit a nahrát pokračovatele diskografie. V podobě singlu Curiosity tak přichází spíše než nástupce předchozí a v témže roce vydané řadovky Now. (2019), něco jako dovětek nebo tečka za kapitolou dva devatenáct.

Skladbě jako takové těžko něco vytýkat. Bubeník Tuomas Kainulainen podpořený dobrým zvukem jede jako motor, který zapojíte do zásuvky a on prostě… jede. Čekejte gradaci, rychlost i drobnokresbu, hlavně ale výstižnost a hravost. Kytarista Tom Brooke hraje za dva, aniž by posluchače unudil monotónní smyčkou. Kontrastní paleta efektových presetů hravě zastane roli klávesového podkresu i mohutnost basových strun. Vzájemná souhra v některých pasážích zní hekticky, jako by každý měl rozehrané alespoň dvě šachovnice.

NYOS není kapela, která by vysloveně ustrnula na místě, vyvíjí se však méně nápadným způsobem od nahrávky k nahrávce. Co Curiosity přináší, není epochální skok, nýbrž další dílek do skládanky. Spíše než o sepětí s předchozí deskou bych mluvil o příbuznosti s kapelou celkově – typické dílo svých tvůrců se vším, co k tomu patří, a to bude muset stačit. Je to skladba nahraná pro radost z poslechu a bez ambic k rekonstrukci žánru.

Jakkoli jsme ve společnosti NYOS mimo kategorii hudby na jedno použití, soudím, že takto osamocená skladba zazní jako výstřel do tmy jednou, pak v několika ozvěnách, a nakonec upadne v zapomnění. Aby se tak nestalo a připomněli jsme si, že i skromnější díla mají svůj význam, je zde tento psaný pomníček docela dobrého math-rockového singlu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky