Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Obscurity - Vintar

ObscurityVintar

Mox8.3.2015
Zdroj: CD // promo od agentury Sure Shot Worx // mp3
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Nenadchne a urazí snad jen tím, že skoro nic nenabízí. Je to v podstatě kvalitně zpracované stokrát vyřčené severské poselství ve stokrát totožném provedení. Srovnatelné parametry mívá odpověď politika na otázku - mnoho prázdných slov.

Když jsem přijal nabídku napsat recenzi na desku Vintar od německých metalových vikingů Obscurity, neměl jsem sebemenší potuchy, jaký bič si na sebe pletu. Hlavním viníkem, proč mám víc jak měsíc skluz, je Vintar sám ve své obludnosti. Tím nechci popisovat dojem, nýbrž celkový rozsah, její velikost. Evokovala mi mnoho pocitů a tím prvním byla bezradnost. Vlastně ani po sepsání této recenze nevím, co si o desce pořádně myslet.

 

Desku uvádí a ukončuje černokněžnické zaříkávání. Po jeho úvodní části následuje kytarový part á la Amon Amarth a vokálové nasazení Heaven Shall Burn. Přibližně takovéto propojení v určitých kombinacích a modifikacích jdou spolu dál, ale zdá se, že ještě před půlkou jim dochází dech. Sem tam se objeví i nějaký pohanský motiv (Nebelwelt), naopak "Field der Ehre" mi evokuje línější verzi "Vi Åpner Porten Til Helvete" z dílny Carpathian Forest.

 

Ať se snažím, jak se snažím, nabývám dojmu, že svým uchopením a zpracováním nedává deska prostor popustit uzdu fantazii a vnímání a bez většího zaujetí skončí rychle, jak náhle začala. Posluchači se nenabízí nic neobvyklého. Celá nahrávka je úhledná, dobře zabalená, ale je to furt "jen kostka", souměrná, zcela pravidelná, jednobarevná a zcela bez pohybu.

 

Tematicky je Vintar pevně zaryt do tradičních starogermánských motivů se všemi mytologickými světy, bytostmi a tradičními příběhy. Stačí se podívat na seznam skladeb a je jasné, o čem a jak se bude pět. Na staré pořádky je nahlíženo jako na éru správného a jedině pravého, a proto by bylo fajn se k nim zase vrátit - zní mezi řádky z úst Obscurity. V důsledku se dá celkové uchopení pojmout jako vize symbolické jednoty opírající se o patřičnou sebereflexi spolu se odkazem na staré germány v podobě nové komunity. Pro ni zákonitě přichází prostor po ragnaroku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky