Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Obsidian Kingdom - Mantiis – An Agony in Fourteen Bites

Obsidian KingdomMantiis – An Agony in Fourteen Bites

Victimer19.1.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Alternativa pro ty, kteří nelpí nutně na pravidlech, i když smutní a neodvracejí tvář, když mají před očima porci barevné, lehce extrémní muziky.

Jak být epický a přitom nedbát na výraznou atmosféru jako prioritu? Jak být metalově zemitý a přitom netrvat na metalových klišé pravidlech? A jak si přitom všem experimentovat a nedávat okatě najevo, kterak jsem neobvyklý a schopný likvidovat zavedené formulky v otazníky v uších posluchačské obce? Jako jednu z variant je možné uvést, že by postačilo být členem španělské kapely Obsidian Kingdom. Jen tak se přiloudat odkudsi z barcelonské pláže s kytarou přehozenou přes vytahanou flanelku a mimoděk odehrát s rukou v bok a s výrazem mírného nezájmu svůj, ještě novotou vonící, debut "Mantiis". Ono to pořád má své kouzlo... Ten pocit překvapení, kdy z ničeho nic narazíte na kapelu, o které ve vaší společnosti nikdy nebyla řeč, a ta k vám přitom patří stejně jako ranní šálek kávy, nebo prostředníček uprostřed ruky.

 

Pravidla? Snad jen ty, které dovolují hrát si extrémní rock podle sebe. Obsidian Kingdom nekomplikují komplikované a nesnižují příliš nízké. Jsou přirození. Hladce proplouvají mezi žánry, aby z nich vyčníval jeden nejdůležitější - progresivně rockový (metalový) a děj se vůle boží, kolik je kolem prvků a vlivů. Nepočítejme je, stejně jako nepočítejme s tím, že je nezbytně nutné dbát na cokoli, co by mohlo znamenat být čitelný. Ne, "Mantiis" není deskou bez pravidel, jen na ně nepoukazuje a křečovitě se jich nedrží. Je svobodnější, než mnohé desky před ní a jde si svou cestou. A já si myslím, že se jí to docela daří.

 

"Mantiis – An Agony in Fourteen Bites", jak zní celý její název, je ve skutečnosti jednou, neustále se měnící skladbou, jen rozdělenou na čtrnáct dílů a čtrnáct názvů. Je podmračenou výpravou přítomností, kdy ve stejné chvíli poukazuje na složité pocity, ale také schopnost je uchopit z mnoha stran a nebát se je brát jen jako stín dnešní doby. Album nebudí jen dojem rezignace, kdy je stav mysli smířen s tím co má přijít. Je zamyšlené, mračí se schované pod okapem, protože déšť myšlenky stejně nesmyje a křičí do prostoru mnoho různých vět. Hudebně jsou Obsidian Kingdom především svěží, až potom zakabonění. Střídají vlídnější mimiku se zasněností v klenutých atmosférách, kterou tu a tam rozsekne hněv a rozčarování.

 

Pořád se něco děje. Tím, jak kapela vrství a proměňuje jednotlivé dílky, není rozhodně "Mantiis" deskou na pár poslechů. Je nahrávkou, která ihned zaujme, ale není tou, co si můžete snadno omotat kolem prstu a jejím jménem hlásat své bolesti. Obsidian Kingdom dali totiž světu s nadhledem odehraný kontakt s realitou, kterému musí člověk napřed porozumět, aby jej dokázal vstřebat a komentovat. A já si pořád nejsem jist, zda jsem zcela pochopil jeho odkaz, protože mě na něm neustále něco překvapuje. Co vím ovšem najisto, je přesvědčení, že tohle album je čisté a nezkažené. A na to já dám. Hledáte-li rozumný a ne nabubřelý progres v rámci rockové a metalové hudby, volte Obsidian Kingdom, mají vám co sdělit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 19.1.13 10:12odpovědět

Hmm, tak tohle si nechám líbit. Za poslední dobu jedna z mála věcí k poslechu, která mě hodně zaujala.

David Kasík / 19.1.13 7:15odpovědět

Zajímavá záležitost... dík moc za tip!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky