Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
October Tide - In Splendor Below

October TideIn Splendor Below

Garmfrost6.5.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: October Tide jsou ve svém posledním díle originální, sebevědomí a zároveň velice emotivní. Dokážou říct své i v dnešní přesycené době a stagnujícímu mixu deathu s doomem dodat pořádnou šťávu.

October Tide dokazují, že je s minulostí poutá čím dál tenčí lano. Novinka je nejen oproti dávným časům, ale i minulé Winged Waltz, pěkně ostrá. Přesně podle slov v promo materiálech, které jsou většinou scestné, je novinka velmi extrémní, hlučná, zároveň hodně doomová, depresivní. Jak vidno, vyvíjet se lze i po tolika letech a nahrávkách a přitom zůstat sami sebou. October Tide se na In Splendor Below odvázali. Jakoby politi živou vodou natočili jednu z nejsvěžejších desek své kariéry.

 

OT

 

Album plné emotivních obrazů, chladu, zuřivosti i něhy bylo nahráno pod producentským dohledem Alexandra Backlunda v Nailvillage Studio. Přičemž závěrečným masteringem a mixem dílo ošetřil Daniel Liden v Tri-Lamd Studios. Proč se zaobírám technickou stránkou novinky hned na úvod recenze? Podle mě totiž právě zvuková stránka dělá z In Splendor Below takovou parádičku. Zvuk je příjemně prostorový, dostatečně kovový a detailní, aby vynikly všechny podrobnosti kytarových harmonií a dynamických bicích. Chtělo by se říct, že zdatní veteráni, kterými členové October Tide beze sporu jsou, nepotřebují stoprocentní zvuk, aby skladbám pomáhal růst. Novinka je důkazem, že když se spojí umělecký cit a instrumentální zdatnost s jasnou vizí ve studiu, je vyhráno.

 

Jestli jsem měl minule obavy, zda se z písní October Tide nevypaří doomová stopa, když je v sestavě tolik deathmetalových frajerů, už je nemám. Byť je In Splendor Below mnohem surovější, je zároveň stylově zachmuřená a plná silných melodií. Přiznávám, že jsem při prvním průzkumu měl problém vcítit se do nepropustného chladu z desky čišícího. Cestu mi ukázala až šestá, rozvolněná Guide My Pulse s krásnou sólovou vyhrávkou vévodící propleteným riffům a pulsují rytmické sekci. Tato jediná přístupná kompozice se mi neoposlouchala, ale pomohla mi najít cestu k podstatě alba a plně si jej vychutnat.

 

Úvodní I, the Polluter balancuje na hranici smrti a bolesti, je fest ostrá a razantní. Přesto obsahuje jemné linie v tklivých sólech a sametové baskytaře. Před závěrem skladby se pak doslova ztiší a hladí rozjitřené emoce. We Died in October navazuje na závěr I, the Polluter, ale postupně v gradaci přitvrzuje a tak se dají v podstatě vystihnout i ostatní skladby až do závěrečné hitovky Envy the Moon, která album ukončí v melancholické náruči.

 

 

Je dobré si album pustit víckrát a najít rozpoložení, ve kterém vám bude sedět. Řekl bych, že ona nepřístupnost je pouze tvrdou slupkou, která ukrývá bohatou škálu nálad. S death metalem to pánové nepřehání. October Tide si našli vlastní tvář, kde je švédský death i doom sice znatelný, ale charakterem je In Splendor Below dokonale osobité album. Je znát, že si kapela užívá a nehraje jen na nostalgickou strunu. October Tide jsou ve svém posledním díle originální, sebevědomí a zároveň velice emotivní. Dokážou říct své i v dnešní přesycené době a stagnujícímu mixu deathu s doomem dodat pořádnou šťávu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky