Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ta prokletá Itálie. Sotva se dokloužeme do její severní části, přesněji do oblasti zvané Piemont, hned jsme vystaveni soustavnému tlaku v oblasti pánevní, zrychlujícímu se tepu pumpy a za nehty zalézá podivně dráždivá špína. Ale ono to neznamená vůbec nic nového, to zas jenom vyšinutá trojka Urlo, Vita a Poia vylezla z kokpitu a vztekle po nás mrskla další placku, kde se znovu setkává zatuchlost bažiny s odlety ke hvězdám, tedy někam tam, kde lze spatřit zelené mužíky. Tihle zelení mužíci tuze rádi sludge, bloncají se po vesmíru ve flanelce, mají v koutku cigáro a pár let se neholili. Když už si prdnou, smrdí to průserem, neboť na Zemi se začne tvořit mlha, že by se dala krájet, ale nikdo ji krájet nechce, protože je to vážně o život.

Ufomammut jsou nezmaři. V klidu a pohodě si zase válcují ten svůj bigbít, kde se setkává psychedelie s doomem a doom zase se starými dobrými Sabbath, kteří byli napadeni mimozemskou existencí. Hutná mše za všechny padlé, kteří nesnesli vesmírný pach, je tentokrát velmi hrubá, i když čas na zevl u trávy s trochou elektroniky "odjinud" se vždycky najde. Časy rozvláčné apokalypsy o pěti chodech, nebo-li "Eve" zanesl prach, pryč je i dvoudílná mise "Oro", soustřeďme se na přítomnost.

Ufomammut nejsou těmi, kteří by zásadně posouvali hranice, s těmi už kdysi dávno hnuli jiní, ale způsob jakým se tihle Taliáni oddávají hudební apokalypse, je jednoduše lahůdkový. "Ecate" není ničím, co bychom nemohli čekat, nebo si nemuseli myslet, ale pořád je to deska, která představuje Ufomammut, na které je spoleh a kteří už v minulosti nejednou uhranuli. Tlusté dráty se krabatí pod signály vysílanými do prostoru, kde běžný smrtelník nechápe nic než to, že je už pár minut po něm, houbičková polévka je v žaludku a mysl bloudí po vzdálených galaxiích. S rypadlem v kapse a nudlí u nosu. Jenom to dneska více šlape po krku a celkově víc drtí. Zase po čase. Je dost dobře možné, že se chlapcům z jihu povedlo dát dohromady jejich vrcholnou epizodu, stejně jako je možné, že to budeme schopni ocenit až s větším odstupem.

Není snad desky Ufomammut, do které by se lezlo bez problémů a s klidným svědomím. Vždycky to stojí nějaké úsilí a většinou to trochu bolí. Ani s "Ecate" to nebylo jinak. První skeptické dojmy, mumlající něco ve smyslu "dyť je to furt to stejný kua", byly časem rozehnány a do hlavy se znovu vkradl ten hlodající pocit, že se sama nechá ovládat, aniž by věděla, jestli to vážně chce.

Pomalu se rozjíždějící mašina nejprve tiše vrní pod zeminou a dírkami v hlíně líně posílá vzkazy do astrálu. Až po chvilce se strhne první mela, ze které nadále proudí provazce podbarvující elektroniky, pro Ufomammut typického poznávacího znamení. Rozjímáme, kloužeme, válcujeme. Hezky pěkně od podlahy, s předkožkou stočenou do ruličky a s mastí na odřeniny po ruce (Somnium). Následuje přímočařejší věc "Plouton" s uřvaným Urlem za řídícím panelem. Riffy ucpávají póry a tělo je drceno pod nánosem špinavých pšouků. Zanechte meditace, břídilové! Odložte ji o kousek dál, skladba "Chaosecret" k ní přece jen vybízí. Natočte bulvy ke hvězdám, zakousněte se do slaniny s vyčerpanou spotřební lhůtou a nechte zahřmít, až se všichni zelení tajtrlící vykecají ze svých pokřivených tužeb. Hlasatel z ampliónu cosi huláká, doom se stává opravdu doomem a v kabině se setmělo. Kabina je chrám (Temple), tak zvedni ruce a dotkni se stropu bejby. Až zjistíš, že peklo je i nahoře, jsi tady správně. Když vychladnou poslední zbytky kytar, je čas si dopřát trochu odpočinku za doprovodu zvukových střelek ukazujících ke vzdálené planetě (Revelation). Ozývají se z ní cizí hlasy, jsou roztěkané a vzbuzují vnitřní nedůvěru. Dění na desce pak uzavírá hymna "Daemons", kterou považuji za to nejlepší, čeho byli doposud Ufomammut schopni. Neskutečně se odváže, odkryje schované monumentální choutky a přitom zůstane dostatečně při zemi, s nohavicemi od kemrů.

Výprava končí, mise "Ecate" se vrací domů. Opakujte si ji dle libosti, tohle nemůže jednoho jen tak omrzet. Až se hrudní košík otřepe z tupých úderů do jeho středu mířených, bude opět možnost popoletět. Fetu a vesmíru zdar!