Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Old Forest - Black Forests of Eternal Doom

Old ForestBlack Forests of Eternal Doom

Garmfrost7.8.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Old Forest už nesází na minimalismus a ortodoxní zarputilost. V kompozicích se střídá black metal s doomem. Vše je zabarvené pohanstvím, podpořené výbornou instrumentací a ještě lepším zpěvem.

Je s podivem, jak ohromnou cestu lze ujít, proměnit se takřka k nepoznání a zároveň si zachovat svoji podstatu. Old Forest s mírnou přetržkou existují zhruba dvacet let. Od syrového debutu k aktuální řadovce Black Forests of Eternal Doom je cesta daleká, avšak zcela přirozená. Nechci se vrtat v tom, kdo kde a kdy hrál, ostatně tomu se dostatečně věnoval kolega Victimer v recenzi k předchozí desce Dagian. Old Forest se lesnímu světu nevzdálili ani letos, pouze svůj sound notně pročistili, uhladili a ubrali na černotě. Jednoduše je znát, že máme co do činění s muzikanty, co neradi stojí na místě a svoji muzice věnují veškeré úsilí.

 

old_forest

 

Dagian mě stále vábí magické kouzlo obestírající kompozice. Přijmout odlišnou tvář Old Forest na Black Forests of Eternal Doom, mi trvalo hezkých pár poslechů. Už jsem ani nedoufal, že se novince dostanu na kobylku. Přitom hned od začátku bylo znát, že je čeho se chytnout, že má co nabídnout. Deska je hodně variabilní, mění se každou chvíli. Některým songům vévodí rychlejší tempo, některé jsou hodně komorní, všechny pojí velkolepý vokál páně Kobolda, kterého si užívám i v nových In the Woods. Rovněž mi lahodí mohutný zvuk nahrávky, který dopřává Old Forest v místech, kdy se do toho „opřou“, síly padající laviny trhající koruny stromů. Kapela zní přirozeně i tehdy, kdy se zcela ztiší a na řadu přijdou akustické kytary a pěvecké harmonie. Silná nálada zůstává.

 

Old Forest zdánlivě opustili temné šero starého lesa, aby přidali na gradaci a dynamice atmosféry nově nastolené cesty. Nicméně „nové“ nenahrazuje „staré“. Ano, kapela už nesází na minimalismus a ortodoxní zarputilost. Z dnešního pohledu předchozí desky posluchače zcela přirozeně vedou k současné tváři. Tam kde se uzavřeně projevovaly tendence stran melodií a zpěvů, je Black Forests of Eternal Doom bardsky otevřená. Koboldovy pěvecké možnosti nebyly nikdy malé, avšak jeho linky v titulní skladbě jsou jeho vrcholem. Ostatně celá píseň nesoucí se spíše v doomovém stylu patří mezi to nejlepší, s čím Old Forest doposud přišli. Potýkám se s deskou vcelku poctivě a je to právě tahle píseň, u které jsem si uvědomil, že se mi líbí.

 

Písní je na Black Forests of Eternal Doom šest na ploše cca tři čtvrtě hodiny. Což není nic zajímavého. Každá druhá kapela má podobný scénář. Chci pouze poukázat na zhruba sedmi minutovou stopáž jednotlivých položek a jednu z mála slabin desky. Jednotlivé nápady jsou velkolepé, podmanivé a neměnil bych. Není jich ale v každé skladbě tolik, aby utáhly tak velký prostor. Střídavě se opakují a vrací se v nepravidelném sledu. Rád bych poukázal na výjimku, ale scénář je pokaždé stejný.

 

 

Shrnu-li své dojmy z Black Forests of Eternal Doom střízlivým konstatováním, vychází mi nadprůměrná sbírka lahodných kompozic, ve kterých se střídá black metal s doomem, vše je zabarvené pohanstvím a zaštítěné výbornou instrumentací a ještě lepším zpěvem. Pár slabin Black Forests of Eternal Doom odpustím, ale mezi moje nejoblíbenější nahrávky ji nezařadím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky