Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O Omnicidal se píše, že jsou mladou krví oživující lehce stagnující melodeathový styl. Nicméně při bližším ohledání zjistíte, že jsou to kluci po třicítce a většina je zkušenými muzikanty. Takže své tvrzení upravím - Omnicidal jsou novou kapelou plně nakopávající lehce uvadající melodeathový styl. Jsou to kluci z Boras v provincii Västra Götaland. Tedy z města ne zas tak vzdáleného Göteborgu. Kruh se uzavírá.

Omnicidal v podstatě oprašují styl, který kdysi přinesli At the Gates. Promíchali jej vlivy spoluzakladatelů švédského hlomozu - Dismember či Entombed, a celé to obrátili naruby. Omnicidal své vzory nezapřou, myslím, že se o to ani nesnaží. Prostého epigonství se však od nich nedočkáme. Death metal a heavy sóla v jejich případě fungují na jedničku. Blackový vokál Sebastiana Svedlunda (Rimfrost) do toho všeho zasekává dráp, který nepustí. Zjemňujících čistých vokálů se nedočkáme a ani je v tomto případě nechceme. The Omnicidalist je albem ostrým jako žiletka. Ale také fest chytlavým.

The Omnicidalist není moderní odpovědí na starý styl. Není ovšem ani retro ohlížením za dávnými časy, kdy bylo všechno lepší a hezčí. Album zní, jako by bylo nahráno před pětadvaceti lety a zub času neúřadoval. O zvuk nahrávky se postaral Mikael Andersson. S ním jsem ještě neměl tu čest. Neznám. Ostudu si ale v žádném případě neudělal. Všechna čest! Klidně bych si jeho produkci spletl s prací mistrů Fredrika Nordströma nebo Tatgrena. Kytary křupou, bicí pleskají jak sandály na ploché noze a basa pumpuje jak hercna sportovce. Vokály jsou jasné. Dravé a energické.

Album je vyrovnaně svižné po celou hrací dobu. Od úvodní By Knife, přes skvělou Cemetery Scream, vynikající The Neberborn, až po závěrečnou Slow Decay. Celek drží pokupě, skladby však v klidu rozlišíte. Po každé skladbě přijde ještě lepší. Pevně doufám, že The Omnicidalist není osamoceným výkřikem do tmy. Zasloužil by si být debutem, po kterém přijdou ještě lepší kratochvíle. Tohle je metal, jak má vypadat!