Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Operation: Mindcrime - The Key

Operation: MindcrimeThe Key

Sarapis21.4.2016
Zdroj: mp3
Posloucháno na: mp3 player Philips + Koss portaPro
VERDIKT: “The Key” je navzdory několika světlým momentům jen stínem někdejšího umění svého tvůrce.

Je to už několik let, co se domácnost Queensrÿche rozštěpila na dvě adresy. Úder soudního kladívka rozčísl minulost i budoucnost uznávané kapely na dvě neslučitelné buňky a zatímco nositelé původního jména Queensrÿche točí pomyslnou klikou ve snaze nastartovat starý heavymetalový motor, Geoff Tate převzal autorská práva ke stěžejnímu uměleckému konceptu "Operation:Mindcrime" a pod stejným názvem rozjel další etapu ve své sólové kariéře.

 

Tohoto muže jsem měl vždy za progresivního hybatele v sestavě Queensrÿche, nositele hlavních myšlenek a tvůrce lyrických konceptů. Už jak mluvil v rozhovorech, jak prezentoval sebe i tvorbu své kapely, hned bylo vidět, že to tak trochu vede. Zároveň jsem ho ale vnímal i jako umělce, který svým sebevědomým přístupem občas podléhá tvůrčí slepotě. Hlavní postavou je logicky i ve své nové kapele Operation: Mindcrime, záda mu kryje dlouholetý kamarád ještě z dob The Myth Kelly Gray. Tate prezentuje Operation: Mindcrime jako klasickou kapelu, ale nenechte se zmýlit. V rámci jakési umělecké svobody se Tate nenechává “omezovat” běžnými úskalími členství v kapele a jako kapelník kolem sebe shlukuje lidi, kteří jsou zrovna k dispozici, nebo s nimiž má právě chuť spolupracovat. V tomto režimu pak probíhají nahrávací frekvence, z nichž by měla vzejít albová trilogie spojená jednotným tématickým konceptem.

 

V době, kdy píšu tyto řádky, už má Operation: Mindcrime pravděpodobně všechna tři alba natočená. A to v různých sestavách. Jaká rizika to s sebou nese? A jaké příležitosti? Je to přinejmenším odvážný podnik, ale nechme za sebe mluvit hudbu. První na řadě je debut "The Key". Vyšel loni v září a rozporuplné emoce ve mně bohužel vyvolává dodnes. Podvědomé tušení nečeho výjimečného, skrývajícího se pod povrchem běžného poslechu, postupně vzalo za své. Nelze popřít občasné solidní nápady a pěkné aranže, ale proti kolísavé kvalitě a kompoziční únavě tyto drobky moc neobstojí.

 

Převážně v momentech, kdy Tate recykluje legendární album “Operation:Mindcrime”, vyznívají jeho snahy naprázdno. Typické postupy a náběhy na refrény by teoreticky mohly fungovat, ale ne s takovým materiálem, který je na “The Key” k mání. Za prvé skladbám chybí vnitřní náboj, šťáva, krev, míza. Když už má třeba “Re-Inventing the Future” našlápnuto ke strhujícímu refrénu, místo gejzíru emocí dojde na jakési kuňkání, které nepřipomíná nic jiného než Tateovy obvyklé koncertní úlevy. Za druhé, a co je horší, některé písně působí až otravně. Nemůžu si pomoct, ale refrén “Ready to Fly” mě tahá za uši, stejně tak sbory v pozadí jinak slušné skladby “Kicking in the Door”. Kulantně bych to nazval nevědomou disharmonií. Song “The Stranger” pak v mých uších reprezentuje to nejhorší, s čím bývalý frontman Queensrÿche v posledních letech přišel.

 

 

Mnohem pevnější v kramflecích jsou Operation:Mindcrime v polohách, kdy jsou minulosti co nejdále. Proto se mi třeba líbí jednoduchá “Burn”, baladická “On Queue” s krásným saxofonem (s ním umí Geoff po aranžerské stránce pracovat perfektně už roky), nebo “Kicking in the Door” (až na ty utahané sbory). Koncepční příběh o čtyřech hrdinech a jejich revolučním vynálezu dává nadějný prostor pro vokální rozmanitost a Tate má u mě bodík k dobru za to, že toho využil a nahrávku nemacešsky propůjčil i jiným zpěvákům. Právě ve fázích, kdy Tate vyklízí pole, ožívá “The Key” jako uvadající květina vodou politá. Nesporný vrchol nahrávky v podobě jednoduché skladby “Life or Death?” je převážně v režii zpěváka Marka Dalyho a i když song dost odkazuje na atmosféru alba “Promised Land”, ve spojení s nakřáplým hlasem “někoho cizího” je to najednou pecka jako hrom.


Takových chvil je na albu ale pomálu. Celkovému dojmu rozhodně nepomáhá ani zvuk, který je v kontextu Tateovy tvorby posledních let stále nepříjemně dunivý a umělý. Brian Tichy a Simon Wright jsou bubenická esa, ale zde jejich výkon zní naprosto anorganicky. Ostatně celá sestava nepůsobí nijak soudržně ani charismaticky, spíš vypadá jako skupina nájemných muzikantů, z nichž každý dostal za úkol jen odehrát svoje party. Operation: Mindcrime zkrátka postrádají duši a “The Key” je navzdory několika světlým momentům jen důsledkem tohoto podivného režimu. Hvězda Geoffa Tatea tak nepřestává pohasínat a k možnosti, že se to v dalších dílech trilogie obrátí k lepšímu, jsem poměrně skeptický.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pekárek / 22.4.16 12:24

Hodnocení není adekvátní, deska má myšlenku, dává smysl. Tate se snaží posunovat. Instrumentace je velmi kvalitní a naprosto precizní. Intonace? Momenty, kdy působí Tateův charismatický vokál v dobrém slova smyslu mrazení, drtivě převažují. Minimálně 80 %.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pekárek / 22.4.16 12:24odpovědět

Hodnocení není adekvátní, deska má myšlenku, dává smysl. Tate se snaží posunovat. Instrumentace je velmi kvalitní a naprosto precizní. Intonace? Momenty, kdy působí Tateův charismatický vokál v dobrém slova smyslu mrazení, drtivě převažují. Minimálně 80 %.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky