Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Or - Lp

OrLp

Jirka D.23.11.2014
Zdroj: bílá 12" gramodeska těžší váhy (# SRR 58)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Muzika Or ne neurvalý a syrový rock, který sází na poctivost, opravdovost a velké nasazení. A všechno tohle se daří velmi dobře.

První, o fous dlouhohrající deska Or nedávno oslavila rok a vracím se k ní pouze a jen proto, že jsem přesvědčen, že vracet se k ní má smysl. Or společně se Zkouškou sirén a GNU patří k těm kapelám v katalogu SRR, které jsem schopen a ochoten jako posluchač přijímat opakovaně, což u domácích nahrávek nebývá zdaleka pravidlem. V tom samozřejmě nehledejte nic víc než můj osobní vkus.

 

Or na své desce mnoho nového nevymýšlí, nesnaží se o velké věci ani složité výkony, ale důraz kladou spíš na výrazovou skromnost, opravdovost, zvukovou syrovost a s ní spojenou aranžérskou jednoduchost. Skladby nejsou stavěny složitě a muzikantsky odvážně, sází na poctivost, zboostrovanou masivnost a nemalou porci spontánnosti, se kterou se posluchač musí, resp. může vyrovnat po svém. Někde tady nacházím paralelu s již zmíněnou Zkouškou sirén, i u nich je moje cesta do jejich muziky spíše pudová, lemovaná rockovou neurvalostí a drzostí bez ohledu na pravidla, že takhle by něco být mělo nebo nemělo.

 

 

Pokud bych měl jít proti proudu řeky, k prameni a najít základní inspiraci Or, jednoznačně docházím k Shellac a jejich zvukové a skladatelské osobitosti. Myšlenka na ně mě poprvé napadla během úsečného riffování ve skladbě „Západ“, vrátila se v asi nejlepší písni desky „Sny“ a pak už jsem se s ní potkával spíše v náznacích, ve zvuku, v (ne)přístupu ke kompozici. Je nutné si uvědomit, že od inspirace k opisování nebývá mnohdy dlouhá cesta, ale stejně tak je třeba v případě „Lp“ tuhle myšlenku odložit. A to bez pocitu, že by člověk něco opomněl nebo přehlédl.

 

Or rozvíjí nápady po svém, umí přijít s ostrou, rytmicky řezanou (a mnohdy až v dobrém smyslu chaotickou) pasáží, stejně jako umí zvolnit, sáhnout k repetici a s posluchačem si pohrát, napnout ho. Ani v jedné poloze ale neztrácejí důraz a nesnižují tlak, který navíc nepatrně stupňují a zesilují. Už jsem to psal výše, ale právě „Sny“ je dobrý příklad toho, jak Or umí nenápadně, ale přitom funkčně pracovat s kompozici - konkrétně v jejím závěru mám mnohokrát dojem, že se skladba skončí, že došla na vrchol, ale ona nejen že neskončí, ale pokračuje, smysluplně, nápaditě a s dalším stupňováním nátlaku na posluchače. A to se mi líbí.

 

Posledních pár slov si dovolím k edici pro gramofony, o níž někde padlo pár slov o minimalismu, někde o nesmyslu. Nemám nic proti těžší bílé desce s čistě černými etiketami, ani proti použitému kartonu z recyklovaného papíru (třeba Shellac, Silver Mount Zion, že jo) ... i když právě ten se velmi brzo rozlepil a ke slovu se dostala butylka Herkulesu. Problém nastává u neviditelného inkoustu, který je zatěžko přečíst (jsem už starší člověk) a pak u celkového provedení, u kterého se ... prostě moc přemýšlelo. Záměr ušlechtilý, ale nic se nemá přehánět.

 

Or vinyl


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky