Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Or - Smutný stroje

OrSmutný stroje

Jirka D.9.9.2020
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Or se neustále posouvají a je radost to sledovat. Smutný stroje jsou zatím jejich nejlepší deskou.

Pražkou noise rockovou kapelu Or jsem poslední dobou nějak zanedbával a když jsem zkoušel přijít na důvod, nenapadlo mě nic lepšího než že prostě lajdáctví. Pravda, jejich první deska naprosto nenápaditě nazvaná Lp, s naprosto nenápaditým až tragickým obalem, ze kterého se nedalo vůbec nic vyčíst ani poznat, a který se navíc po měsíci od zakoupení totálně rozpadl, nějakému nadšení do budoucna moc nepřidala. Byť hudebně byla moc fajn. Ale přece. Druhá nahrávka Jaro (2017) byla taky fajn, obal, který mi připomíná mrkev zašlapanou do bláta, už byl o něco lepší, přesto jsem si ji dodnes nekoupil. Nějak to zatím nedopadlo.

 

No a v mezičase mého (ne)zájmu vyšla další deska, třetí v pořadí, opět s obalem, který se svými předchůdci nemá společného vůbec nic (nebej bože držet nějaký koncept), a tentokrát s názvem Smutný stroje. Pokud jde o ty tradice a průsečíky s minulostí, tak nelze nezmínit fakt, že opětovně kolem mě plynou texty, aniž by dokázaly zanechat cokoliv jinačího než zmatek a chaos. Mám z toho pořád pocit, že Or se snaží držet jakéhosi vzoru Gnu, což může být pocit naprosto mimo, ale taky nemusí. Ostatně ve vydavatelské stáji Silver Rocket je takových víc, což může být tak trochu i výhoda a poznávací znamení. Ano, Or přesně zapadají tam, kde vydávají - všechny tři jejich desky na sobě mají logo stříbrné raketky.

 

Or band

 

No a teď ty nové věci, které ze Smutných strojů dělají zatím nejlepší desku tohoto tria. Tedy podle mě. Obecně bych řekl, že Or na sobě pracují a album od alba se posouvají a kultivují. Jak byla prvotina typická noise rocková nahrávka, neučesaná a ostrá, tak je jejich aktuální deska naprosto naopak velmi zodpovědná a disciplinovaná. Samozřejmě je to stále noise rock, pořád ze všech koutů čouhá Shellac jako sláma z bot, ale Smutný stroje představují kapelu jako pracovité a přemýšlející těleso, kterému už ani náhodou nejde o jednoduchý binec, ale o skutečně dobře vyskládané písně s jasným směrem, vnitřním pnutím a výbornou gradací (například lomy / vrásky).

 

Or na nové desce velmi pečlivě pracují s atmosférou jednotlivých skladeb, což se na první dobrou může zdát u prostého power tria bez dalších nástrojů jako protimluv, ale pro mě je to tak. Skladby působí velmi plastickým a pečlivým až matematicky přesným dojmem, přitom ale zní dostatečně syrově, živě a lidsky. Navíc se kapela nebojí mezi, řekněme, tradiční věci zařadit i něco mimo, třeba baladickou píseň Mrtvý děti, což může působit na kapelu dost netypicky, ale pro dobro desky to funguje skvěle. Dalším momentem, který oproti minulosti jasně zachytíte, jsou čisté (v rámci možností) zpěvy, které muziku Or opět posouvají o kus dál. Hnedle druhá skladba Šedý dálky tímhle způsobem knockoutuje nepřipraveného posluchače a je to moment, který se počítá. Or zpívají, je to tak, a je to fakt dobré.

 

Navzdory vší pečlivosti a zodpovědnosti, která je z desky cítit, album nijak neztrácí na intenzitě a naléhavosti. Skladby jako oheň umí dostatečně razantně bít do svého posluchače a zaplašit tak myšlenky na to, že by snad Or měkli nebo ztráceli vnitřní žár. Ostatně ten je docela silně cítit i ze skladeb, které představují kapelu v novějším zvuku. Sedmá or budiž důkazem toho, že pěkné melodie a civilní zpěv (napsat čistý po mě nechtějte) automaticky neznamenají jalový zážitek. Kdepak, z tohoto pohledu se nezměnilo nic, ba právě naopak. Or dospěli, posouvají se a zní velmi přesvědčivě. Smutný stroje je výborná, výborná deska.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 9.9.20 9:58odpovědět

Naprostý souhlas. Nepochopení (obal, texty) mám stejná a pocit, že jde o dosud nejlepší nahrávku kapely také sdílím.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky