Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Oranssi Pazuzu - Värähtelijä

Oranssi PazuzuVärähtelijä

Victimer25.3.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330 / phone
VERDIKT: Neposedné podzemní jo-jo vymetá každý kout, vystřeluje ven na denní světlo, aby se zase vrátilo a spřádalo s pavouky další husté pavučiny. Oranssi Pazuzu ve svém nejširším záběru, ale přitom pořád věrni tmě, okultním posezením a těžké kocovině. Excelentní metalová psychedelie.

Vibrátor. To je mi název... Ale proč vlastně ne? Která jiná deska takto krásně vibruje? V současné chvíli asi žádná. Klouže se po stranách, naráží do stěn, v zrcadle se jí boulí obličej a ve tmě oranžově světélkuje. To je možné jen u pár vyvolených, kterým je svaté nosit si do neprostupné tmy své poctivě našetřené vize, množit je ve formě mlhy a pěkně pšoukat ze sklepa na povrch, aby normálním smrtelníkům pořádně pocuchaly nervy. Komu není rady, tomu není pomoci, řekli si Oranssi Pazuzu a vzali za kliku. Během pár měsíců pak rozehráli nádhernou psychedelickou jízdu, která nemá ani v jejich hájemství obdoby a hrdě pomocí ní matou svět.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/pazuzaci.jpg

 

A Oranssi Pazuzu tohle rádi. Tuze rádi. Hned první skladba "Saturaatio" ukazuje dokonale sladěnou disharmonii, která své rozladění dává najevo velmi zeširoka. Vše pro kapelu typické zůstává zachováno, ale jde se zase o kus dál, stavidla jsou otevřena, větrá se, záclony kmitají jak strhané. Oranssi Pazuzu máčí svůj okultismus do barvité psychedelie jako oplatek do pudinku, nabírají jej a mažou po tvářích s výrazem dostatečně šíleným na to, aby si nezvaný návštěvník zachoval poslední kousek zdravého rozumu a tohle přidušeně metalové dostaveníčko kvapem opustil. To dál rozpatlává barevné a sladké menu po podlaze, plní jím póry ve zdech a již tak těžce zkoušené klávesové nástroje. Hned první zastávka v zahulené zkušebně je po okraj napěchovaná funkční metalovou chemií, která se hezky doplňuje s tou druhou ... ehm, (také funkční) chemií... Dokonale nasycená skladba, vlezlá i odtažitá.

 

Finská jednotka intenzivní křeče se nadále opírá o prostor, odkud je z podzemního úkrytu výhled do dalekých galaxií a tento pocit umí svou hudbou velice věrně navodit. Album pokračuje dvěma odlehčenějšími songy, klípkovou "Lahja" a titulní skladbou, ale není to žádný uspávací manévr, jako spíš domnělý klid před bouří. I v těchto strnulejších věcech jsou Oranssi Pazuzu otevřeni experimentům své vlastní laboratoře. Pořád hledají nové cesty ven a zase zpátky do vakua. Hypnotizují svůj hněv a mění jej v smířlivého společníka, který si ale při vyměšování jaksi nerozepnul kalhoty...

 

 

Je to nafukovací hudba, neustále pulsující ústrojí. "Värähtelijä" mi v hlavě vyvolává mnoho různých epizod, z nichž ani jedna není moc normální, ale ta nejvíce při smyslech je nejdůležitější. Oranssi Pazuzu upekli z různých polotovarů výbornou pečínku. Je pikantní, je syrová, je krvavá, ale také poctivá a hlavně chutná. Čert vem počáteční vizuální kontakt a téměř vyvolané zvracení. Novinka spojuje dva světy, kdy se nihilisticky zarudlá magie sama strká do náruče nevěrné chytlavosti, která je místy tak silná, až má člověk dojem, že jeho sklizeň zelí překročila běžné meze. Jako příklad bych uvedl pátou věcičku "Vasemman käden hierarkia", která krade okultismu tmu a háže ji po lidech venku. Až s monstrózní epikou.

 

Ale v klidu. Vibrující projektyl je zkrátka předurčen k tomu být jako z divokých vajec. Sám o sobě sice plní funkci vajec umělých, ale ve skutečnosti je to velmi živý organismus. Na novince Oranssi Pazuzu mě baví prakticky všechno. Prvotní neprostupnost, která se po proniknutí mění ve velkou závislost, sedmdesátková vzdušnost, elektronika (trochu se na ni v souvislosti s kapelou zapomíná, ale bývá decentně skvělá), prostorová nekonečnost, improvizace dotažená do zdárného konce a hra s posluchačem na kočku a myš. Vše funguje.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/opazuzuiii.jpg

 

Pokud bych měl dosavadní diskografii kapely nějak zesumírovat a znovu poukázat na svůj oblíbený dílek mozaiky "Kosmonument", dnes už jsem přesvědčen, že jeho role psychedelického vůdce pomalu ale jistě doznívá. Nová verze světélkující tvárné tmy je tou nejkreativnější a nejdotaženější. Už definitivně ano. Bravo, poklona vibrujícímu podzemí!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky