Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dvoučlenné těleso Orchestra není na scéně žádným nováčkem, i tak se však toho o nich moc neví. Podívejme se tedy společně na zoubek jedinému albu kapely s názvem Beauty In Detail. Jistě nesmíme opomenout fakt, že krom tohoto počinu má kapela na kontě ještě jedno demo. Ovšem nyní se budu plně věnovat dosud jediné dlouhohrající desce Beauty In Detail. Hudba, kterou skupina produkuje vskutku nemá obdoby. Spojení houslí a bicích nástrojů činí z této formace jedinečnou a originální bandu. Možná by se dalo troufale použít přirovnání - přiblížení hudby k rané tvorbě všeobecně známé Apocalyptici, či skvělé muziky od dívek, které si nechávají říkat Inflagranti. Ovšem obě zmiňované kapely se spíše zaobírají coververzemi a osobitým a pokud možno, co nejvěrnějším pojetím původního materiálu. V případě Apocalyptici i svých vlastních písní. Důležité je zmínit se, že Orchestra má veškeré písně vlastní! Šlo tedy o letmé nastínění hudebního směru, kterým duo kráčí, i tak stále nepociťuji dojem, že by tato hrubá skica byla dostatečná. Hudba sušických umělců má totiž ojedinělé kouzlo a náboj, mocnou energii a sílu. Líbí se mi velice originální verze symfonie zastoupená v houslích a moderní vlivy soudobých žánrů v podobě bicích, samplů a efektů. Drtivá část mohutné energie pryštící z desky jest zásluhou použití klasických akustických bicích nástrojů. To má právě za důsledek onu dravost. Hudba by se dala směle zařadit do vod hardcore stylu, jelikož jeho kritéria úspěšně splňuje. Oproti tomu se na desce nalézá množství melancholických, pomalejších a hladivějších pasáží a songů. Deska je to tedy vskutku vyvážená a umě rozložená. Za zmínku dále stojí nepřeberné kvantum melodií na nahrávce použitých. Nutné taktéž podotknout, že se nejedná o žádné tuctové a snadno ohratelné a omrzitelné party. Tyto melodie mají své osobité kouzlo, šarm a jedinečný charakter. Není divu, že se posluchač velice snadno přizpůsobí a ona kouzelnice hudba si ho zcela podmaní. Celkem důležitý prvek v tvorbě kapely bude i taktéž fakt, že vše je zcela instrumentální. Právě tak lze snadno vycítit pocity, které jsou danou skladbou míněny. Přistupme tedy k detailnější pitvě alba.

Až v hardcore stylu se otevřou brány do světa s erbem velkého O. Tato říše symfonie a dravosti bicích nese hrdě jméno Orchestra. Úvodní song The White Tree zní jako rekapitulace a shrnutí toho, co pro Vás formace přichystala. Čili velmi kvalitní úvod. Krásné melancholické melodie jsou střídány a zmítány jinými dravějšími, pestrými, bohatě melodickými pasážemi. Housle jsou obdařeny několika efekty, které dodávají písni na neobyčejnosti a nejednotvárnosti. Bicí nástroje pak skladbě dodávají sílu a směr. Úžasná hudba. Druhá věc Demand For Spring (1. Part) je trochu pomalejší, melancholičtější záležitost. V pomalém tempu se na posluchače budou z reproduktorů linout líbivé a hladivé tóny pěkných, milých melodií. Posluchač se ocitne na vlnách pohody a klidu a může si plně vychutnávat poslech. Logicky navazující skladba na předešlý track má jméno Rain Age (2. Part), z čehož vyplývá, že spolu obě skladby tvoří jeden celek. Struktura obdobná, snad jen více efektů, což dodává na pestrosti a čarovném poslechu. Opět další povedené melodie. Čtvrtá Ouverature (1. Part) obsahuje trochu depresivnější atmosféru, záhy však jest proříznuta chytlavou melodií. Takové malé předznamenávání, toho co nastoupí dále, čili zde máme další komplet písní. Po malé pauze ticha nastolí svou pravou tvář kompletu prostřední a v pořadí pátá Symphony (2. Part). Pevná ucelená skladba s příjemnou hrou houslí a neméně podstatnou oporou bicích. Stává se velmi pestrou a živou a střídá různé nálady. Výborná píseň, ostatně jako všechny na počinu. Dosti přívětivě a chytlavě začíná šestá Epilogue (3. Part), což je závěrečná část s druhého souboru písní. Příjemné střední tempo s pestrou vizáží. Dále přichází sedmička The Licking Song. Tato věc je spíš taková interluda, intermezzo nebo chcete-li mezihra. Má navodit jistý pocit očekávání toho, co přijde dál. Divoký nástup osmé Nod! Nod! Nod! je toho pak vysvobozením. Značně experimentální a velmi velmi bohatá na melodie a různá zákoutí skrytých detailů. Posluchač si jistě oblíbí hlavní melodii a motiv skladby. Možná trochu nyní přeženu, ale atmosféra dýchající z deváté Outcry mi lehce připomíná vzdálený a tajemný orient. Vesměs se ovšem jedná o další intermezzo. Přichází Terrorism (1. Part) tuto věc bych opět bez váhání označil jako říznutou hardcorem. I když to na ní od začátku není zcela čitelné. Běsnění přichází v čase přibližně jedna minuta třicet vteřin. Velice náladová svižná a barevná písnička. A ačkoliv je téměř beze slov, vyplývá z ní zcela jasný obraz toho, co tím chtěli autoři vlastně říci. Zejména díky jejímu názvu mnozí jistě pochopí. NásledujícíMother's Tears (2. Part) směle navazuje na předchozí smršť, ovšem nyní ve značně pomalejším a melancholičtějším tempu. Závěrečná, nádherná, loučivá a melodická Breath Of A Nymph zní jako jakési nevinné requiem. Velice zdařilá a působivá skladba s dokonalou atmosférou a výbornou melodií. Úžasná a velice povedená tečka za výjimečným počinem.