Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Örmagna - Örmagna

ÖrmagnaÖrmagna

Garmfrost11.3.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem a možném
VERDIKT: Byť je Örmagna islandskou černě kovovou smečkou, jejich styl je spíše depresivní, atmosférický a vůbec ne disharmonický a mlhavě odporný či alespoň divný a neuchopitelný jako většina tamní scény.

Örmagna je kapelou na startovní čáře s eponymní prvotinou, kterou je deska natolik výživná, až je s podivem, že jediným známým jménem v sestavě je frontman Ö (Naðra, Mannveira). Tak a je to tu! Chtěl jsem se pro jednou vyhnout tomu, abych se hned zkraje rozplýval nad islandskou scénou a nechal hovořit hudbu samotnou. Takže prozradím jen, že byť je Örmagna islandskou černě kovovou smečkou, jejich styl je spíše depresivní, atmosférický a vůbec ne disharmonický a mlhavě odporný či alespoň divný a neuchopitelný jako většina tamní scény.

 

Chtěl jsem napsat, že se od ostatních islandských kapel liší i počtem skladeb, kterých je zde sedm. No jo, jenže úvodní Intro je pouze minutové intro (chich), a tím pádem jich zůstává šest, takže tak. Rovněž zvukem z dílny multi šikovňáka D.G., (Misþyrming, Naðra, Skáphe – nástroje a zvuk od Svartidauði, přes vlastní věci až ke Slidhr) dokonale zapadá mezi konkurenci. Örmagna je jiná svojí podstatou, melodiemi, vlastně i bolestí.

 

Jak už je v mém případě obvyklé, bývám z desek nadšený a následně lesk šedne, nebo se mi naopak album nelíbí, posléze jeho poklady objevím a ocením. Örmagna je druhý případ. Nechal jsem se nalákat pozlátkem nálepky - Island, zvukařem a zvědavostí vybuzenou přítomností Örlygura Sigurðarsona v nové kapele. Možná nebyla v první dny ta správná hvězdná konstelace, ale byl jsem připravený s deskou seknout, anebo napsat hnusnou recenzi. Jenomže hnusné recenze já nerad a s hudbou nesekám, stejně jako dojídám oběd, který mi nechutná, dal jsem albu i sobě šanci. Örmagna je dosti specifická svým stylem a zvláštním zpěvem, na což si nelze zvyknout. Je nutné se nést na stejné vlně, nebo smůla.

 

Ačkoliv je Örmagna první nahrávkou kapely, jak jsem zmínil výše, dětským nemocím se vyhnula v co největší míře. Pár drobností samozřejmě nejen rýpal najít může, ale poctivě říkám, že za takovou desku by u nás i legendy duši čertu upsaly. Hehe! Zahraná je dobře, originálně nařvaná taktéž. Örlygurův zpěv mě doslova dostal na prdel. Ten chlap si dělá, co chce. O akademickém přístupu nemůže být řeč. Jenže svým projevem, energií, prostě tím, jak se umí vcítit do svých textů a podstaty písní, táhne kapelu neskutečně nahoru. Osobitý rukopis je umocněn schopností vystavět chrám i z obyčejných cihel.

 

Byl jsem připravený rozepsat se o blacku, čišícího z každého póru harmonických aranží. Mnohem častěji mi přes uši drnkala drásavá atmosféra, doom a jeho podoby a já na black postupně zapomněl. Tempo Örmagna je častěji pomalé nebo valivé. Do blastů se bubeník pustí jen občas. Kytarová sóla zazní čistě sporadicky a kila prakticky vůbec. Oba kytaristé vyhrávkami a vybrnkáváním docílí, že po klasických strunových radovánkách ani nevzdechnete. Chybí mi však výraznější basa. V sestavě je uvedena, a když si dáte veliký pozor, možná ji i uslyšíte, důležitou roli ve skladbách však nehraje.

 

 

Když mě to popadne, pitvám každou skladbu, rozepisuju detaily. Nechci říct, že mě Örmagna nepopadla. Jenomže od chvíle, kdy se rozezní Háskin í Seljunum, prosviští 3 ár í dýflissu až do úplného závěru Dansar saurs og saurlífis, je moje mysl unesena semknutostí materiálu, který je jako ošklivé káčátko - celé rozčepýřené, ale půvabné. Možná právě pro ty slabiny, které kapela s radostí předvádí spolu s monumentálními plochami, jsem si Örmagna oblíbil. Taková titulní kompozice obnáší celé spektrum nálad i (ne) schopnosti s nimi pracovat. Přes všechny nedostatky, a že jich je, je první deska Örmagna víc než jen dobrá. Ani nevím, zda si přeji, aby rozcuchanost byla do příště učesána. Takto je celá fajn.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky