Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Other World - Tenebrous

Other WorldTenebrous

Victimer9.9.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Bohatá procházka temnotou a chaosem, kdy black metal není jenom black metalem a sám na to nestačí.

Label Debemur Morti chrlí ven vedle zavedených pojmů také jména méně známá, k nimž řadím i americkou squadru Other World. Zatím jsem neměl tu čest, debutové album Syncretism of Gods in Men (ještě vydané svépomocí) mě minulo, takže to chtělo zařadit zpětný chod. Rozdíly jsou zřejmé. Ani ne tak stylové, jako zvukové. Prvotina je o poznání podzemnější, symfoničtější a naivnější materiál. Člověk se na pár místech neubrání lehkému úsměvu. Na tento pure underground záslužný počin, který ale nechám zase ležet v archívech, navazuje propracovanější a po všech stránkách dotaženější práce Tenebrous. Other World stáhli syntetickou vyzývavost a chrámové nadšení, ujasnili si směr a způsob provedení, a hlavně usadili své riffy v těch nejspodnějších patrech. A těží z nich.

 


Co je ale zřejmé od počátků, Other World je kapela, která nelpí na ortodoxním vyznění. Sice svým záběrem vymete od pavučin nejeden sklepní kout, ale jinak ten blackmetalový základ naklání k ostatním stylům. Mluvím o přesazích do doom nebo death metalu, (vokálních) dotecích gotiky a osobně tam trochu slyším i vlivy post-rocku. Other World se prezentují moderním a otevřeným black metalem, který má svoje pravidla a potřeby. Tenebrous je definováno hutným a silně atmosférickým soundem. Ovšem ne za pomocí vytažených kláves, ale obsáhlým, výpravným záběrem. Co si Other World opravdu střeží, jsou ty na spodku usazené riffy. Základ je pevný a nic ho nezviklá. Až na něj se nabaluje širší objetí a epická sdílnost.


Tenebrous sice otevře rychlá a silová skladba From Innocence (hezký to název pro nás, co byli u startu Echoes...), ale už ona vyleze z podzemních pórů, aby se obšírně rozdávala. Při volnějších pasážích se ocitneme blízko lidské obyčejnosti a pravdě, která čerpá víc z prostředí kolem nás, než ze zlých snů a vizí. Jinak je kapela takovým průsečíkem obou. Hromadí v sobě zlost všeobjímající destrukce, aby skrz ni pohlédla do prostoru s dalekým výhledem. Other World zůstávají ponořeni ve tmě zrůdného prostředí, ale na jeho konci mají dveře a ty mají kliku. Jsou tu zkrátka možnosti, jak se vymanit z toho sevření a pohledem ven se zklamáním zjistit, že tam je ta tma ve skutečnosti taky. A to je smutné.


Nejzářnějším příkladem otevřenosti kapely je třetí skladba Agony Exhaled by Mist. V ní se ukáže, jakých nálad jsou Other World schopni, když jim splaskne zlostně vyběhlá žíla. Stanou se hrdými, pevně stojícími průvodci se zrakem zabořeným do zamlžených údolí. Na tomto místě se zastavuji velmi rád a pro jistotu si vše opakuji. Album jako takové je díky danému základu kompaktní. Aktuální styl Other World je vybroušený a nemá tendenci se uchylovat ke zbytečným změnám. Ty přichází během skladeb a jejich sdilné povahy. 

 


Kromě výše jmenované skladby je to taky závěrečná To Decay, která vybočí svým ústředním motivem. Sound je znovu majestátnější a dokonce rozezní sbory. Other World se naučili operovat na svém území, které v minulosti nebylo úplně zřejmé. Jsou epičtí a přitom ponoření do tuhých riffů. Jsou i chrámově doomoví, pokud na to přijde a přitom stále zamazaní od uhlíků, protože to je jejich rodné lůno. Druhé album Tenebrous je slušnou atmosférickou jízdou temnými emocemi, která naplňuje jistá očekávání. V jistých místech exceluje, celkově drží a nutí nás se vracet. Což je sympatické zjištění.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky