Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Oublieth - À L

OubliethÀ L'Ombre Du Royaume En Cendres

Victimer20.8.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Krátká, ovšem velmi hezky pojatá procházka ze světa žánru dungeon synth, který je tímto albem znovu předmětem mého zájmu.

V čele projektu Oublieth stojí chlápek jménem Moribond, jenž je jinak nedílnou součástí kanadské blackmetalové scény. Realizuje se v kapelách Forteresse, Ephemer nebo dalším projektu Serment, ve kterém si štípe dřevo opět zcela osamocen. Minimálně první jméno musí být každému, kdo byl na dohled quebeckému černouhelnému dolu, známé. I já mám tuhle zkušenost a některá starší alba jsem svého času v digitální podobě protočil. Dnes ale metal opustíme a oddáme se čistě klávesovému projevu na vlně dungeon synth muziky, tedy syntetické epiky, pohádkovému zatemnění a daleké výpravě v režimu silných atmosfér.

 

Oublieth je čistě oldschoolová dungeon synth záležitost. Pohybuje se v místech, která kdysi pročesával Mortiis, nebo nyní pročesává další poutník po bájné krajině Old Tower. Pohledem zpět do hluboké minulosti se dostaneme až k jednomu zásadnímu jménu, které rukopis Oublieth zdárně formovalo, k Tangerine Dream. A kdyby to bylo pořád málo, jedno jméno si dosadím sám, a to ranou tvorbu Jääportit. Snad proto, abychom u toho putování byli trochu v chládku a nepotila se nám záda. V případě kanadského tuláka máme tedy co do činění s velmi silně atmosférickým materiálem, který se ovšem neusadil v jedné poloze. Vypráví, mění se, maluje svou hudbou obraz, ve kterém je skutečně možno spatřit výjev z obalu alba. Žádné prázdné trucování nad umělohmotným přístrojem, tohle se chce od začátku prožít a také prožívá.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/logo%20oublieth.png


Svůj osobní náhled na celý tento žánr jsem díky tvorbě samotářských kreativců v čele s Elffor a Old Tower dolnil o další zajímavé jméno. Dungeon synth opravdu cíleně nevyhledávám, spíš mi přijde trochu laciný, předvídatelný, ale Oublieth vnímám jako posla dobrých zprách a zejména pak tónů a atmosfér. Je to klasika, ale velmi dobře složená a prezentovaná. V mém případě bych to dokonce nazval trefou na hlavičku a tyhle syntetické výlety podstupuji tak často, jak jsem jen v blízkosti přehrávače a jak je chuť zmírnit tlak a zvolnit. Moribond se na druhém albu projektu ukazuje jako velmi zdatný průvodce a člověk tomuto specifickému žánru plně oddaný. Muž na správném místě.


Tahle výrazně melodická a až honosně klávesová záležitost je protkána pár zvuky z venku, pěkně citlivě, aby se nic nenarušilo a nezpřetrhalo. Je v opozici k monotónnímu prostředí, ve kterém logicky dostává svůj díl prostoru vata a nuda. Tady se tyhle nešvary nedostavují a nahrávce se obloukem vyhýbají. Musím zmínit, že takto povedené dungeon synth album jsem už měsíce neslyšel a pokud prahnete po podobném oddechu ve sférách atmosférické pohádky, kde má příběh svou část mystiky a líbivosti, jste vítáni. Oublieth čeří tmu, hledí do dálky ve vší hrdosti a přitom stíhá vše odvyprávět stylem, ke kterému se člověk rád vrací. Jednoduše proto, že se to dobře poslouchá.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky