Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Panchrysia - Dogma

PanchrysiaDogma

Garmfrost8.10.2018
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Na Dogma se sráží staromilství a moderna. Panchrysia na kořenech staví svébytnou stavbu, kterou sice nebudou obdivovat davy, ale může zaujmout ty, kteří mají rádi dobré řemeslo s vkusnou atmosféru díla.

Kolik znáte blackmetalových kapel z Belgie? Já moc ne. Vystačím si s Enthroned a Cult of Erinyes či s mým letošním objevem LVTHN. Deathových zvěrstvech bych asi vypočítal víc. Co to značí? Buď to, že jsem totální ignorant a nezajímátor, nebo není belgická blacková scéna nijak zvlášť profláknutá. Čím víc se nořím do říše googlu, zjišťuju celý zpocený, že za a) je správně a za b) ani náhodou. K těm lepším z tamních představitelů černé muziky patří i Panchrysia. Nejedná se o žádné nováčky, čili objev roku je to jen pro takové, jako jsem já. Kapela existuje dvacet let a na triku má pět dlouhohrajících alb, která ne jen, že dobře zní, ale dle ohlasů v éteru byla i dobře přijatá. Právě díky ohlasům, které spíše nejsou, než jsou, je evidentní, že Panchrysia není mimo své hranice nijak zvlášť známá, ale kdo slyšel, chválí.

 

A o jaký že typ blacku se tedy jedná? Hrají Panchrysia ortodoxní peklo, depressive či atmosférický metal… post? Nebo se zařadili mezi tzv. moderní vlnu s Watain nebo Merrimack v čele? S Panchrysia se to má tak, že si hrají na písečku moderním i staroškolském. Poslechl jsem si i starší desky a to Švédsko s Norskem tam slyším. Ne že ne. Citovaní jsou Satyricon i Watain. S novinkou to nebude tak lehké, byť o šílený progres se v případě Dogma rozhodně nejedná. Pročistil se vzduch, uklidnily emoce, přidalo na melodiích, možná zvolnilo tempo… Ne, nebojte, o opisování od takových Dimmu Borgir nebo CoF nemůže být taky řeč. Panchrysia hrají poctivý metal, který se nebojí jak zmíněných melodií, tak thrashové řevnivosti.

 

dogma

 

Jestliže jsem na začátku zmínil Enthroned a Cult of Erinyes, rád bych dodal, že je i s Panchrysia spojuje dobré řemeslo a nevšedně napsané skladby. Panchrysia svou pátou nahrávku pojmenovali Dogma. Desku vydává ruský label Satanath Records a vypadá to, že se s propagací opravdu snaží. Vždyť se Dogma dostala i ke mě, hehe. Album je rozděleno do osmi skladeb, z nichž každá je nabitá osobitostí. Úvod patří pozvolně se rozjíždějící Each Against All. Evokuje současnou tvorbu Satyricon se vším všudy. Ale jen do doby, než se přidá thrashový hlas zpívajícího kytaristy Zahrima. Ten po většinu hrací doby vřískavě odsekává své texty, ale potřebuje-li to moment, umí se uvolnit či rozdivočit, a pak teprve vynikne jeho hlas. Tehdy teprve jsem plně spokojen. Je-li totiž něco, co mi příliš na Dogma nesedí, je to právě zpěv. Přitom na starších nahrávkách byl jeho hlas výborně jedovatý. Ale co už! Vynikající rytmika i pestré kytarové vyhrávky se zajímavými basovými linkami ovšem vynahradí hudební zážitek.

 

 

Se skladbou jako takovou se pracuje na Dogma vskutku pečlivě. Rozhodně nemůžeme mluvit o běžné rockové písničce. Skladadatelsky vygradované segmenty někdy čekají, než se vypravěč nadechne a pak společně rozvášní bouři do katarzního rauše. Když jsem zmínil severské vzory, možná bych mohl i podotknout, že v sólech slyším naše Master`s Hammer. Mají v sobě podobně omamné drásavé kouzlo. Asi se tím stejně dostaneme k prakořenům všeho, Bathory. Panchrysia se ovšem nesnižují k pouhému paběrkování na odkazech slavnějších interpretů. Spíš mi připadne, že Panchrysia na kořenech staví svébytnou stavbu. Ne, Panchrysia není stylotvorná kapela, za kterou se potáhnou davy. Jestli se doposud nestala ikonou a kultem, nic se nezmění. Jejich Dogma je jednoduše dobrým příspěvkem do blackmetalového fondu. Nic víc, ani nic míň. Je možné, že v záplavě dalších a dalších nových desek Dogma zapadne, ale pevně věřím, že své fans si najde.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky