Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Panychida - Říruřec / Dreisessel (EP)

PanychidaŘíruřec / Dreisessel (EP)

Garmfrost13.9.2022
Zdroj: mp3 / promo od kapely
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Vynikající počin neustále vyvíjející se Panychidy...

Nabízí se dojem, že novinkové EP Říruřec – Dreisessel je pouhým odřezkem ze stále čerstvé a notně opěvované dlouhohrající předchůdkyně Gabreta Aeterna. A ono to tak v podstatě také je. Trojice nikde nezveřejněných skladeb vznikala během tvůrčího procesu Gabrety, nicméně nehodící se do konceptu tohoto alba dostaly se do šuplíku, kde čekaly na svoji příležitost. Zajisté si pamatujete, že vydání Gabrety předcházela jedna překážka za druhou. Je proto s podivem, že Panychida nejen, že nezatrpkla, ale naopak tvořila nadšeně dál.

 

panychida

 

Onu trojici pojí zejména blackovější naturel a dosti odlišná atmosféra, než skladby pro album. Stejně je zpěv v mateřském jazyce a silný příklon k heavy metalu zejména v kytarách. Tempo skladeb je podstatně svižnější a nálada ostřejší. Bouře les ničící, desku otevírající, vichřici vskutku evokuje. Zato následující Pustina razantně zpomalí. Do obrazu Panychidy vstupují bohaté přechody a šamanské rytmy. Vlčák vás dokáže vtáhnout do kapelních vizí. Vydáte se do snů, do temné krajiny, pamatující si hezké i nehezké okamžiky. Svět osamělých usedlostí, hlubokých lesů beze stopy civilizace... Následující Dřevo pánům příjmem, lidu obživou v tzv. groove stylu zůstává. To je dobře. Panychida vypráví a na poetické obrazy je třeba dostatek prostoru k vyjádření.

 

panychidaII

 

Panychida už dávno není jen blackovou hordou. Respektive pohanskou blackovou hordou. Kytaristé se předhání v hard and heavy liniích - sólové souboje poletují nad rytmickou sekcí a vytváří mnohdy pozoruhodné harmonie. Strunové nástroje v rukou Sinnerala a Honzy V. jsou vskutku lahůdkou. Často se přistihnu, že poslouchám jen ty dva. Což je samozřejmě škoda, protože rovněž Talič s Jakubem nejsou pouhými nositeli rytmu a hutného soundu. Vše je promyšlené, hravé a barevné. Co se týče instrumentální složky, je Říruřec – Dreisessel v mých očích dosavadním vrcholem kapely. Baví mě texty, které jsou zážitkem. Moc se mi líbí obálka i kapelní fotografie, u kterých se zároveň příjemně bavím. Vlčákův styl vrčení je opět skvělý. O něco méně mi do skladeb sedí Honzův deklamační projev. Ale k Panychidě jeho hlas patří, takže neřeším.

 

Zatím jsem mluvil pouze o trojici nových autorských skladeb. EP ovšem obsahuje pět let starý singl se skladbou Prokletí Christlova dvora, což je laskomina po všech stranách. Tento blackově podaný In Flames je pecka jako hrom! EP uzavírá přes dvacet let stará hitovka od čertů Impaled Nazarene Via Dolorosa. Nutno dodat, že do konceptu EP Říruřec – Dreisessel skvěle výtečně zapadá, přičemž od originálu se moc neliší. Což je důkazem, kolik toho mají obě kapely společného…

 

 

Jak tedy ohodnotit Říruřec – Dreisessel nějak normálně bez emocí? Vynikající počin neustále vyvíjející se Panychidy. Byla by škoda, kdyby si takové perly kapela nechala pouze pro sebe. EP samostatně nejen, že obstojí vedle full-lenght nahrávek, ale po právu se dostává do zlatého fondu dosavadní tvorby Panychidy…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky