Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pensées Nocturnes - Grand Guignol Orchestra

Pensées NocturnesGrand Guignol Orchestra

Bhut18.1.2020
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nebát se a vstoupit do manéže jménem Pensées Nocturnes vyžaduje špetku odvahy. Tohle není obyčejný kabaret a burleska. Zde je míra znepokojení o mílové boty větší a je pak jen na povaze, kterak dodrží svá předsevzetí. Dámy a pánové, umělci Grand Guignol Orchestra nechť zahltí vaši mysl smyslnou zábavou.

Dlouho tu nebyla řeč o cirkusu jménem Pensées Nocturnes. Kapela, která svou kariéru zahájila jako depresivní blackmetalová tryzna, aby přes živočišnou groteskní avantgardu navázala styky s kabaretiéry a šansoniéry ze zatuchlých klubů podzemní Francie. V současnosti tak ansámbl tvoří Grand Guignol Orchestra aka velký loutkový orchestr, neboť takto se jmenuje i poslední řadové album.

 

Pokud stále hledáte cestu do světa avantgardních ztřeštěností, podivně se kroutících zákoutí této nervy drásající muzikální maniakálnosti, pak asi nebude lepšího startu, než z Francie. Třeba se vám při spojení divoký metalový kabaret (jakkoliv pitomě takové sousloví zní, ostatně ono označení „metalové“ by vydalo na dlouhé rozmluvy, kde sice rádi přiznáme příslušnost k žánru, ale rádi držíme odstup od hromadného ničení stylu kempaři z MoRu, Basinu a jiných) vybaví nedostižní Vulture Industries, či správně švihlá japka Sigh (už ten název, že jo). Ovšem ryzí podstatu této znepokojivě vyznívající hudební odnože se podařilo vystihnout právě Pensées Nocturnes na skutečně skvěle ujetém díle Grand Guignol Orchestra.

 

Prvotní náznaky tohoto směřování už tu byli s deskou Nom D‘une Pipe!, která nabídla bláznivou verzi slavíků z Madridu a já si nevybavil nic jiného než divoký rej barev, konfet a podobných vylomenin. V tomto ohledu jde novinková deska ještě dál. Už ten obal napovídá naprosto trefně, oč se jedná. Žestě se zatínají v pěstě a jejich souzvuk s dvojšlapkou je něco tak úsměvného a především dokonale sladěného, že slova obdivu nepřestávají atakovat mysl. Opravdu neznám moc podobných kejklířů, kteří by s takovou šibalskou nezištností chrlili jeden výpad za druhým. K tomu ten krásný barytonový zpěv, jako symbol cimbuří nad touto hradbou zběsilého cirkusu. Klauni s baseballovými pálkami omotanými ostnatým drátem mohou zprvu působit jako dobrý žert, ale obavy se násobí. Stejným stylem se zahušťuje i samotná struktura desky. V jednu chvíli máte na tváři úsměv, ale ten v dalším sledu okolností tuhne. Mění se ve skoro až křečovitý výraz strachu. Slabší povahy mohou bez ostychu a studu z posměchu propadnout v intenzivní pláč, ale slzy jsou pro šašky ethanolem větší zábavy. Bezpochyby vás nenechají v podobné náladě příliš dlouho a za pomocí roztodivných proluk osedlají nejbizarnější alegorické vozy a vydají se na novou pouť obecně prospěšného veselí.

 

 

Fantazie by neměla být brzděna, šílenost by neměla být svazována, neboť v těchto aspektech se mnohdy skrývá zárodek geniality. Zaručeně, jako všude jinde, i zde platí jasná úsloví, že dobrého po málu, či nic se nemá přehánět. Však víme, že šílenost a fantazie kupříkladu v oblasti pohlaví lidí dnes čítá celkem bohaté množství encyklopedických výrazů, které vám však porodní lékař na výběr asi nepředloží. A ať už se cítíte jako volavka zavřená do těla pásovce s neutuchající touhou míti srst tchoře se schopností dýchání skrze žábry – Pensées Nocturnes vám dobře vysvětlí, že sranda je nyní v jejich režii a pokud nebudete ukázněnými diváky – nemine vás trest. Byla by ovšem nebetyčná škoda nedávat pozor a nevnímat tu krásu v celé své okázalé velikosti. Neházejme flintu do řepky, ale raději z ní vystřelme oslavnou salvu na počest velmistrů umění kabaretního.

 

Nezřídka si lze vzpomenout i na poťouchlé šťouchání do trpělivosti od krajanů Peste Noire. Zejména starší dílo L’Ordure A L’état Pur se mi na mysl vkradlo nejednou. Ovšem nikoliv ryze hudebním stylem, ale tím atmosferickým, třeba jako když srovnáváte Antichrist SuperstarThe Downward Spiral. Hudebně na první poslech zcela odlišné, ovšem náladově, podprahově, detailně zkrátka uměleckým cítěním téměř shodné. Chápete? Pokud ne, nezbývá než usednout k poslechu, nasadit červený nos, do úst sevřít frkačku a při první možnosti začít zběsile tančit po bytě. Ono se to prostě nabízí samo od sebe. Nevěříte? Tak jděte do (ehm) cirkusu. Jo a vemte si s sebou sluchátka, ve kterých budou hrát Grand Guignol Orchestra, to už dneska asi není nic nevšedního, že.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 18.1.20 10:23odpovědět

Zábava náramná, poslouchám to rád a člověk z toho má fakt vohavnej pocit (něco jako z filmů Roba Zombieho), ale víc než jedno album tenhle projekt imo neustojí. Je to zkrátka jenom gimmick.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky