Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pestilent Hex - Sorceries of Sanguine & Shadow

Pestilent HexSorceries of Sanguine & Shadow

Garmfrost15.1.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Temná próza Sorceries of Sanguine & Shadow ponořena do mýtů, pověr a čarodejnictví...

Při poslechu The Ashen Abhorrence finských Pestilent Hex jsem myslel na to, že se jedná o zdařilou atmosférickou záležitost, na kterou ale s největší pravděpodobností časem zapomenu. Tento debut protřelé dvojice L.L. (Desolate Shrine, Convocation) a M.M. (Profetus, Tyranny nebo Corpseed) nabízel symfonicky klávesovou black metalovou krasojízdu ve znamení Limbonic Art a jim podobným. Výborné řemeslo bylo zdárně doplněno o šikovný songwritting, což nebylo zas tak velkým překvapením. Spíše se nabízela otázka, co bude příště? Dá se jít dál, aniž by se kapela opakovala nebo naopak ztratila vše, co se jí podařilo na debutu vybudovat?

 

Lauri Laaksonen je žánrově neokleštěný, je multiinstrumentálně zdatný a ve svých nápadech je umělecký rozsáhlý. Proto své vize z debutu přetavil k nepoznání. Pestilent Hex je v současnosti extrémním tělesem s mohutnými zvukovými hradbami atakující posluchačovu mysl. Sorceries of Sanguine & Shadow se rozlévá jako láva. Dává zapomenout na křehčí styl prvotiny. Je surověji laděným dílem, přičemž stále vykazuje silnou atmosférickou nálož plnou klavírních trylků, které bojují spolu s kytarovými, respektive strunovými nástroji za neutuchajících blast beatů.

 

pestilenthex

 

Také M. Malignant se nechal unést brutální náloží symfonického tlaku a rozeřval své mocné hrdlo do všech stran, hloubek a výšek. Kdo zná jeho ostatní působiště, nepřekvapí ho mocný growl, se kterým se snáší do propastí možností, a naprosto v klidu ho rozeřve tak, až se třesou okenní rámy. Často své hlasivky trýzní v havraním stylu jako na debutu, krákání se ovšem tentokrát ozývá a odráží od skalních masívů.

 

Sedmero skladeb je protkáno přírodními zvuky, které je propojují v pevný monolit. Neúprosný tlak nastavený hned v úvodu nahrávky skladbou Sciomancy and Sortilege po neklidném klavírním intru Nocturne představí Pestilent Hex jako agresívní, neoklasickou a řádně mohutnou bandu, které není nic svaté. O brutální mix se postaral Dave Otero (Akhlys, Cattle Decapitation), tudíž si dovedete představit naléhavou a mocnou sílu Sorceries of Sanguine & Shadow. Kapela zmiňuje, že se ve svých textech noří do tajemného a éterického. To se dá v případě podobně laděné hudby čekat. Zaobírají se mýty, pověrami, sny a čarodějnictvím a to umně přetavují do temné prózy.

 

Abych se vrátil ke svému úvodu a zamyšlení, zda se na další desce budou Pestilent Hex opakovat, nebo ztratí vše, co zatím vybudovali. Kapela se na druhé nahrávce rozhodně neopakuje. Kdesi v pozadí jsou původní postupy a nálada k nalezení, vše je ale přetaveno v cosi mocnějšího, brutálnějšího a poslechově náročnějšího i atraktivnějšího. Návykové linie vzbuzují návyk a nevýslovnou radost, že i ve zdánlivě vyčpělé odnoži černého stylu stále vznikají skvělá díla. Tím jsem v podstatě odpověděl i na druhou část otázky. Nyní už o Pestilent Hex nemám strach. Takové vyšvihnutí se je radostí vnímat a pozorovat.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky