Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Philm - Time Burner

PhilmTime Burner

Sorgh13.3.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Philm vydali nové album. Vzpomínka, něco v pozadí několika let mi říká, že bych tuhle kapelu měl znát. Chvíli trvá než si vzpomenu a pak to mám. Philm, to je Lombardo přece. Psal jsem něco na jejich předchozí velmi povedené album, jenže pak šel čas, sedal prach a já pozapomněl.

Philm vycházejí z úplně jiných kořenů, než na které jsem většinou zvědav. Různé crossovery, hybridy thrashe, rapu, nu-metalu a já nevím čeho mi jsou bytostně cizí. Sem tam se mi samozřejmě nějaká skladba líbí, ale jako celek to vše obcházím. Philm jsou výjimka, podobně jako kdysi RATM.


S tímhle svébytným projektem jsem se seznámil prostřednictvím jejich předchozího alba Fire From The Evening Sun a byl to tenkrát silný hudební zážitek (číst můžete zde). Bylo to jedno z mnoha hudebních setkání s bubeníkem Davem Lombardem, který toho měl rozjeto vždycky víc a často zároveň. Ovšem vztahy jsou věc ošemetná, a tak Lombardo + Philm už neplatí. Někomu to bude líto, ale jestli mám být upřímný, tak je to vzhledem k nahrávce buřt. Letošní matroš nazvaný Time Burner má brutální potenciál i bez Davea a už z prvních tónů otevírací skladby podvědomě cítíte nahromaděnou energii, která se musí dostat ven. Co se nastřádalo během posledních šesti let se teď valí všemi směry, každou dírkou to přetéká z repráků ke mně do obýváku. A skvělou zprávou je, že to není o brutalitě nebo masivní zvukové náloži, která zabije každý detail a z očekávaného zážitku zůstane jen vzpomínka na něco..., něco hodně hlučného.

 

Time Burner je plná skvělých detailů, čitelná jak slabikář velkých písmen, ve kterém si zalistuje i slepec. Naprostým požitkem je sledovat baskytaru na její cestě éterem, jak výrazný má prostor pro své bublání. Pro mě jde asi o vrcholný prvek alba. A novic za hrncama slyšící na jméno Anderson Quintero se taky překonává, to je samý únik, náhlé staccato po mdlém odpočtu líného času. Vůbec nevadí, že skladby nestojí na výrazných melodiích a ani v refrénu se člověk zpěvný většinou nepřidá. Krátké, ale intenzivní motivy jsou během chvíle odehrány a nastupují další. Ten tzv. post-hardcore střídají vpravdě jazzové seance, ve kterých přebírá generálskou hůl klavír a skladba se bortí do rozšafného jamování. To je potom mišmaš bořící veškeré zažité představy. Ty se najednou zdají zbaběle přízemní a já se ptám - co to má bejt? Jsou místa, kde prostě tápu. Předposlední Like Gold splňuje vše, jen ne představu o standardním muzicírování. Je to taková alchymistická úvaha, jako bych si při pohledu do zrcadla přehrával divoký večírek, který se zvrtnul. Je to něco jako psychedelické prožívání opilosti a fakt nerad bych to zažil na vlastní kůži. Ne tak zhuleně, ale s podobně rozjímavou náladou ke mně promlouvá Spanish Flowers (mimochodem moc pěkná, když jí dáte čas) a totálním úletem je Wade Through Water. O metalu nebo hardcoru nemůže být ani řeč, a nebýt bicích tak koukám na přebal, jestli nejde o zdivočelého Chopina.

 

Ovšem i takoví jsou noví Philm, u kterých zůstává spousta toho co známe, nebo si to o nich myslíme. Výrazově silný projev jak zpěváka tak muzikantů si vás podmaní sehraností a hravým přístupem. Album se do vás zakousne s něhou a v jedinečné alchymii zvuků vás nechá postupně trávit vznikající dojmy. Kytarové orgie jsou zajímavé i při skromném vrčení, ale nejpůsobivější jsou při návalech geniality využívajících bohatý rejstřík efektů. Navrstvení linek rytmiky a hlavních melodií nezavání obžerstvím, ale nejednou to vypadá jakoby se zde vyřádilo hned několik kytaristů. Je to prostě pěkná a promyšlená alchymie tónů dávající dohromady složitý obraz. Živelná vzedmutí versus klidná zátiší s ovocem. Philm prostě natočili parádní album. Není pěkné na první poslech, chce lehce odkrýt a pak už vás musí ta muzikantská zručnost zasáhnout.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 17.3.21 15:08odpovědět

Poslední asi měsíc tuhle desku taky občas protočím a je to fakt neustálý souboj mezi tím to vypnout, anebo vydržet. Hodně netradiční věc, zatím bez jednoznačného závěru.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky