Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Phlebotomized - Clouds of Confusion

PhlebotomizedClouds of Confusion

Garmfrost4.8.2023
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Phlebotomized vsadili na lehkost melodického death metalu. Nesnaží se o složitosti, hrají to, co umí, a co je baví...

Vypadá to, že se holandští Phlebotomized opravdu vrátili. Po rozpačitém návratovém Deformation of Humanity si lehce oprášili zavátou reputaci dobrým ípíčkem Pain, Resistance, Suffering. Bylo otázkou, zda dokážou, nebo budou-li vůbec chtít nahrát další silnou nahrávkou. Nebo se budou utápět ve světle dávného věhlasu… Phlebotomized vlastně nikdy nepatřili do první ligy evropské scény. Holandsko dalo světu slavnější pojmy. Avšak spolu s nimi i Phlebotomized hýbali scénou, pomáhali ji rozšiřovat do všech stran. Nepopíratelný vklad do historie jim zaručila pouhá dvojice alb. Geniální debut Immense Intense Suspense a prog/rockově rozmáchlý Skycontact. O tom jsem už ale plkal v minulosti. Návratové nahrávky v podstatě nenavazují ani na jedno z alb. Z původní sestavy zůstal jen Tom Palms. Když bych se ale přece jen chtěl k jednomu z nich přiklonit, je to debut a jemu předcházející EPs či dema.

 

Aktuální tvář Phlebotomized zůstává stát v mezích melodického death metalu s odkazy k ostatním stylům. Oproti Deformation of Humanity se do stylu kapely vrátila jakási lehkost. Co bylo, to bylo. Velikost a jedinečnost jsou ty tam, avšak tvorba se přestala otáčet zády k avantgardě, pouťové klávesy zmizely úplně. Moc se mi líbí současný growler Ben de Graff, kterému sekunduje decentním hlasem Tom Palms.

 

Clouds of Confusion vydal stejně jako předchozí počiny nizozemský label Hammerheart Records. Kapela rovněž zůstala věrna producentu a zvukovému inženýrovi Jörgu Ukenovi. Zvukově novinka navazuje na post/comebackové desky, má podobný ráz. Ale vše si sedlo, dává větší smysl. Dokonce bych řekl, že zvuková barva nahrávce sluší. Stopáž je přesně tak akorát, aby nezačala nudit, a není natolik krátká, aby se stačilo říct vše.

 

Překvapila mě výraznější surovost atmosféry (ber s rezervou) i lehkost éterických předělů a melancholie doomových vstupů. Úvodní Bury My Heart dveře nadšení spíše přivírá, než aby posluchače otevřeně přivítala v náručí. Klávesové trylky jsou zpočátku klidné. Ale už následující Alternate Universe zodpoví otázku, jestli jsou Phlebotomized v kondici nebo ne. Melodie mají hlavní slovo, ale jsou pouze stavebním materiálem v poměrně pestrém vesmíru. Nejvýrazněji se jeví poslední singl Destined to Be Killed. Je zhruba v polovině desky a doslova ji láme na kusy. Nic před tím ani po tom se jí nevyrovná.

 

 

Nicméně Clouds of Confusion není albem pouze jednoho hitu. Skladby jsou srovnané kolem jedné nejlepší. Abych se vrátil k zamyšlení nad jedinečností a velikostí kapely. Možná má ještě šanci… Jednou. Velká však není. Už ne. Tuším však, že se o to Tom možná ani nesnaží. Myslím, že si chtějí udělat zejména radost. Jsou čím dál sehranější a svobodnější. Jestli jim vydrží nadšení, je klidně možné, že se ještě dočkáme zajímavých časů. Vskutku, nečekal jsem, že se takto zmátoří.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky