Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Phobocosm - Bringer of Drought

PhobocosmBringer of Drought

Garmfrost1.8.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Bringer of Drought není vůbec špatné dílo, dokonce přináší pár ohromujících nápadů či působivou atmosféru. Postrádám ale hvězdný třpyt minulé desky.

Ani nevím, jak je možné, že se na stránkách Echoes zine neobjevila recenze na debut Deprived kanadských Phobocosm. Deska je to vynikající a jen tak se neoposlouchá. Ptáte se, cože jsou Phobocosm vůbec zač? Nu, vezměme to od začátku. Že se v Kanadě líhne jeden klenot vedle druhého, všichni víme. V rámci death metalu ani nemluvě. Kdo by neznal Gorguts nebo nezavadil o nováčky Chthe'ilist. Phobocosm pili z jiného pramene a ke tvrdému ranku přistupují pokud možno po svém, byť inspiraci se meze nekladou. Při poslechu jejich tvorby vám jistě vytanou na mysli Ulcerate a Portal, čímž se kruh uzavírá. Je třeba podotknout, že jejich styl je výjimečný. Nenajdete v něm stopy po retro old schoolu, moderně, ani po pustém opisování od svých vzorů (byť inspirací je zde plno). Kluci jsou dosti pilní a mimo Phobocosm účinkují v dalších zajímavých kapelách, jako jsou třeba Vengeful nebo Obsolete Mankind. Prvně jmenované vřele doporučuju.

 

Letošní nadílka Bringer of Drought přináší lehce odlišnou hudbu, nořící se až do bažin pochmurného doomu, kde vládne smrt pevnou rukou. Tempo vskutku zmrtvolnělo a nemáte-li při poslechu v sobě spousty elánu, je možné, že usnete, nebo desku jednoduše vypnete. Zapomeňte na dechberoucí debut, který sice pulzoval temnými náladami, ale nepřipustil díky obrovské energii, abyste přemýšleli nad něčím jiným. Nositel sucha onu srpnovou atmosféru přináší a občas právě i nudu. Odmrštit desku ale není jednoduché, obsahuje v sobě tuny podnětných nápadů, které by jinému interpretovi vysloužily nesmrtelnost.

 

 

Album je spíše kratší, což bývá v death metalu vítaným jevem. Zde ale mám pocit, že kousek chybí, aby měla deska nějaký smysl. Čtyři písně v pětatřiceti minutách jsou v pohodě, vzhledem k propracovanosti epických kompozic je stopáž akorát. Jen bych ke své spokojenosti potřeboval nějaký úvod nebo nějaké pojítko, abych neměl pocit, že poslouchám EP s nějakými čtyřmi položkami. Abych ale jen nekritizoval, zastavím se o průzračného zvuku, který měl na starosti zvukařský i kytarový mág Colin Marston (Krallice, Gorguts a tak dále). Dal albu hloubku i údernost. Vše je hezky čisté, bicí ostré, kytary jedovaté, basa heboučká, vokál ani nahoře ani vespod.

 

Technický death metal prožívá delší dobu zlaté časy. Nikdo vlastně neriskuje, že bude nepochopen. Death metal jako takový zvládne i spousty atmosféry a vyhrávek a zároveň umí zůstat tvrdý a nekompromisní. Phobocosm přichází - jak už jsem zmínil - odjinud. Jsou temní až přízrační, vokál tone v hloubkách, neřve, spíše hřmí, možná místy zvrací. Melodie jsou mocné, táhlé a živé je dělají vynikající bicí, které i v hodně pomalém tempu kouzlí pestré rytmy, plné vyklepávaček i změn rychlosti.

 

phobocosm

 

Zatímco u debutu jsem měl pocit, že jsou Phobocosm pro žánr obohacením, aktuálně mám dojem, že Bringer of Drought zaplul jaksi do járku. Najednou si myslím, že jsou Phobocosm zajímavým příslibem do budoucna, respektive vítaným zpestřením při čekání na nová díla předáků tohoto ranku. Říká se, že třetí album ukáže kapelu v pravém světle. Proto si počkám, co nám předvedou Phobocosm na příští desce. Zda vytasí podobný matroš jako Deprived, nebo budou pokračovat ve stylu Bringer of Drought.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky