Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Phobocosm - Bringer of Drought

PhobocosmBringer of Drought

Garmfrost1.8.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Bringer of Drought není vůbec špatné dílo, dokonce přináší pár ohromujících nápadů či působivou atmosféru. Postrádám ale hvězdný třpyt minulé desky.

Ani nevím, jak je možné, že se na stránkách Echoes zine neobjevila recenze na debut Deprived kanadských Phobocosm. Deska je to vynikající a jen tak se neoposlouchá. Ptáte se, cože jsou Phobocosm vůbec zač? Nu, vezměme to od začátku. Že se v Kanadě líhne jeden klenot vedle druhého, všichni víme. V rámci death metalu ani nemluvě. Kdo by neznal Gorguts nebo nezavadil o nováčky Chthe'ilist. Phobocosm pili z jiného pramene a ke tvrdému ranku přistupují pokud možno po svém, byť inspiraci se meze nekladou. Při poslechu jejich tvorby vám jistě vytanou na mysli Ulcerate a Portal, čímž se kruh uzavírá. Je třeba podotknout, že jejich styl je výjimečný. Nenajdete v něm stopy po retro old schoolu, moderně, ani po pustém opisování od svých vzorů (byť inspirací je zde plno). Kluci jsou dosti pilní a mimo Phobocosm účinkují v dalších zajímavých kapelách, jako jsou třeba Vengeful nebo Obsolete Mankind. Prvně jmenované vřele doporučuju.

 

Letošní nadílka Bringer of Drought přináší lehce odlišnou hudbu, nořící se až do bažin pochmurného doomu, kde vládne smrt pevnou rukou. Tempo vskutku zmrtvolnělo a nemáte-li při poslechu v sobě spousty elánu, je možné, že usnete, nebo desku jednoduše vypnete. Zapomeňte na dechberoucí debut, který sice pulzoval temnými náladami, ale nepřipustil díky obrovské energii, abyste přemýšleli nad něčím jiným. Nositel sucha onu srpnovou atmosféru přináší a občas právě i nudu. Odmrštit desku ale není jednoduché, obsahuje v sobě tuny podnětných nápadů, které by jinému interpretovi vysloužily nesmrtelnost.

 

 

Album je spíše kratší, což bývá v death metalu vítaným jevem. Zde ale mám pocit, že kousek chybí, aby měla deska nějaký smysl. Čtyři písně v pětatřiceti minutách jsou v pohodě, vzhledem k propracovanosti epických kompozic je stopáž akorát. Jen bych ke své spokojenosti potřeboval nějaký úvod nebo nějaké pojítko, abych neměl pocit, že poslouchám EP s nějakými čtyřmi položkami. Abych ale jen nekritizoval, zastavím se o průzračného zvuku, který měl na starosti zvukařský i kytarový mág Colin Marston (Krallice, Gorguts a tak dále). Dal albu hloubku i údernost. Vše je hezky čisté, bicí ostré, kytary jedovaté, basa heboučká, vokál ani nahoře ani vespod.

 

Technický death metal prožívá delší dobu zlaté časy. Nikdo vlastně neriskuje, že bude nepochopen. Death metal jako takový zvládne i spousty atmosféry a vyhrávek a zároveň umí zůstat tvrdý a nekompromisní. Phobocosm přichází - jak už jsem zmínil - odjinud. Jsou temní až přízrační, vokál tone v hloubkách, neřve, spíše hřmí, možná místy zvrací. Melodie jsou mocné, táhlé a živé je dělají vynikající bicí, které i v hodně pomalém tempu kouzlí pestré rytmy, plné vyklepávaček i změn rychlosti.

 

phobocosm

 

Zatímco u debutu jsem měl pocit, že jsou Phobocosm pro žánr obohacením, aktuálně mám dojem, že Bringer of Drought zaplul jaksi do járku. Najednou si myslím, že jsou Phobocosm zajímavým příslibem do budoucna, respektive vítaným zpestřením při čekání na nová díla předáků tohoto ranku. Říká se, že třetí album ukáže kapelu v pravém světle. Proto si počkám, co nám předvedou Phobocosm na příští desce. Zda vytasí podobný matroš jako Deprived, nebo budou pokračovat ve stylu Bringer of Drought.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky