Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Portal - Avow

PortalAvow

Mold17.6.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC, telefonu
VERDIKT: Ion nebylo terminální fází. Portal metastazují. Propadají se dál zrůdností prostoročasu sebe sama. Z elektromagnetismu a ionizujících částic Ion vzniklo Avow.

 

Avow přináší šest nových skladeb, z nichž dvě bortí hranici deseti minut. Album neuhýbá, nekrokuje zpět z vytyčené cesty, která se v době Ion dala jen předvídat a přát. Protinožci pokračují ve své paralelní evoluci. Navrací se k absolutnu svých kořenů, aniž by jej pošlapávali. Zatímco Ion odkazovalo k rané tvorbě kapely, Avow se v nastoleném modu operandi přesunuje směrem k nahrávkám Seepia/The Sweyy. Vytváří další mezičlánek. Zúročuje zkušenosti. Posouvá je. Stává se tím, čím mohlo být Outre a naštěstí nebylo.

 

Portal foto

 

Zvukové frekvence Avow utápí smysly v surrealisticky amorfní temnotě o hustotě osmia. V kontradikci nahrávka vře precizní brutalitou chaotické zběsilosti, kterou v plné dokonalosti zachytilo Ion. Avow  interakcí obou těchto vlnových délek symetricky pulsuje. Instrumentální složka zde agresivně šroubuje brutalitu tvorby Portal do pekelných výšin. Nebetyčné pády do hlubin tak získávají na smrtící jímavosti: Catafalque. Hudba jasně artikuluje své hrany, brousí je na mikrony, trýzní skrze hypnotičnost, ponechává si větší dynamiku. Invenčně, zajímavě, bez ústupků. Nové album klade na vnímání vyšší nároky než např. alba Outre, Swaarth či Vexovoid. Utaženosti a přísnosti Ion však nedosahuje: Eye. Šestice skladeb s lehkostí dusí v křeče. Lněná vlákna zatuchlé pytloviny se zařezávají do tkání víc než v období Seepie. Promyšleněji. Těsně před posledním výdechem vždy povolí. Proč zadusit něco, co se zadusí samo. Vzduch k pozvracení nasycený nedýchatelnou zatuchlinou ovšem dusí dál. Smysly opět hltí známá čerň přecházející v temnozrnný chaos: Offune. Místy hudba připomíná Ripping Corpse a Morbid Angel tisíckrát propadlé černou dírou z opačného konce.

 

Portal vintage

 

Duchovní náplň alba prorůstá hudebním podkladem jako chrámový fraktál. Začátek první skladby evokuje symbolické přemostění se ze sféry Ion do sféry Avow. Po necelé minutě se zrnící horizont zalomí v odpornou výpověď těžko definovatelného řádu mimo řád. Výpověď abstrahovanou od většiny vesmírných a božských vzorců tak, jak je známe. Nekonečnost jsoucna zmrtvena paradoxem času. Portal opět káží temnotu z míst zapovězených. Z dimenzí, jež duchovní vrchnost odmítá popsat ve svých pamfletech pro jejich absolutní bezbožnost a fyzika kolem jejich definic prozatím bojácně našlapuje. Manor of Speaking: bující extáze děsu, ve které zaniká každá jediná elementární částice božství i bytí. Portal potracují podstatu něčeho, co mělo zůstat nedotčené, něčeho, co nikdy neměli přesáhnout, natož v konečné fázi vzývat. Bode: temnota Avow je pouhým předsálím pochopení. Portal dosazují do rovnice své zvrácené tvorby další chybějící proměnné děsivosti. Úpadek se stává duchovně povznášejícím aktem až v okamžiku, kdy se rdoušené hrdlo dobrovolně zbaví touhy po dechu a temné fluidum cizí entity utopí krví zalitý zrak v černi zžíravé prázdnoty. Limita nekonečnosti — synonymum pro pád dogmatu rozhřešení skrze smrt v působivé architektuře nekonečné ohavnosti: Drain. Vše zde souzní zase trochu jinak než v minulosti, ale opět v naprosto nezvratné formě. Mysl se nedokáže zbavit myšlenky o odzrcadlení se oné zžíravé prázdnoty jako druhu víry erodující samotnou podstatu božství v lapsu prožitku nejhlubšího niterního hororu interpolujícího se znetvořujícící, do detailu propočtenou hudební progresí, kterou posluchač skrze Portal následuje až do úplného vykostění svého všeho. Nadevším zde jmenovaným dlí stále Oni — Starší všech věků. Neexistující mýtus. V hudbě Portal všudypřítomný.

 

Portal Blind Third Eye

 

Část Hagbulbia.

 

 

Informace o vydání Hagbulbie, utajeného „industriálně–noisově–ambientního“ alba, dávala smysl. Některé ze skladeb Avow tímto směrem v náznacích odkazují. V mysli rezonující šumy způsobené poslechem Ion se také velmi podobají lomozu Hagbulbie. Přestože se jedná v tvorbě Portal o novotvar, tak každá nahrávka Portal, do jisté míry, zanechává v mysli posluchače ozvy, které lze nyní nazvat jako Hagbulbia efekt.

 

Hagbulbia definuje další část prostoru, v němž Portal laborují. Po dvou dekádách dochází k vyslovení nevysloveného. K zachycení nezachyceného šílenství v plném rozlišení. Umělecky Portal dokazují, že si mohou (a budou) dělat, co uznají za vhodné. Opět jasně definují rozdíl mezi uměním, sebevyjádřením se a bezduchým patosem vděčné (pod)průměrnosti. Hagbulbia ukazuje neomezenost tvůrčích ambicí Portal. Čistě technicky nepředstavuje ruch této desky žádnou dechberoucí náročnost. Přesto, čistě pocitově, může přinést hluboce maligní prožitek. Všech pět skladeb si ponecháva na preciznosti, originalitě i stylu, ačkoli, už jen z podstaty zadání opracovávané zvukové formy, jsou tyto aspekty zároveň devalvovány poplatně účelům, kterým do nich chtěli Portal vložit.

 

Ironicky působí trochu smutně fakt, že podstatná část posluchačské masy se upla mnohem více k aspektu instinktivní pocitovosti a hudební nenáročnosti Hagbulbie, než k poslechu Avow. Pro dokreslení kolektivní plytkosti sluchu doby jev adekvátní. Příznačně se v tomto ohledu jeví i smíchání Avow a Hagbulbie do jedné skladby, kterou lze najít na internetu. Tupá arogance, nerespektování zaměru díla, senzacechtivost, které neomlouvá nic. Za víc, než devět slov a mávnutí ruky, ale tento „fanuškovský“ přečin nestojí, protože Ten, jenž na prahu světů číhá, vidí lidské ponravy, které mohou být inspirací nebo oběťmi. A budou. Jsou. Pro tentokrát zase tím druhým.

 

Portal Vintage Decomposition

 

Portal prodlužují svou nadvládu. Odvrhují pojem prostoru i řádu. Skrze death metal sytí mysl i duši nepojimatelným a děsivým. Hudebně, aniž by opustili svou podstatu, působivěji, než kdy jindy, zachycují tvůrčí prostor, který si definovali někde ve sklepích, kůlnách a stodolách nejnižších pater svých psyché. Přestat nelze.

 

Portal Beyond


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Boris / 22.12.21 17:23odpovědět

Skvěle sepsaná recenze! Bavím se a hltám každé slovo, díky! K Portalu jsem přičichl asi před rokem a rychle jsem mazal pryč po několka minutách...dnes jsem oddaný této "energii" a hltám nedočkavě každý tón.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky