Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Postcards From Arkham - Spirit

Postcards From ArkhamSpirit

-krusty-10.1.2019
Zdroj: CD digipak // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70 + PC
VERDIKT: Pohlednice z Arkhamu přišla do schránky počtvrté ... a ač má aktuální razítko, vzkazy na ní jsem už kdysi četl.

Mainman kapely PostcardsFromArkham Marek Frodys Pytlík je workoholik každým coulem. Kromě svého náročného povolání ještě fotí, točí klipy, udržuje v poklusu deathové Awrizis a především PFA. O jeho občasném hostování v milionu dalších kapel toho bylo také napsáno dost a dost.

 

Můj pohled na Frodyse je zúžen hlavně na PFA. To je projekt a později kapela, která pro mne Frodyse zcela definuje. A nemyslím si, že se mýlím, když řeknu, že právě tahle hudební instituce je pro něj tou hlavní zábavou či posláním. Vždyť při pohledu na výčet diskografie je logické smeknutí klobouku – od roku 2012 hned čtyři alba.

 

PFA band

 

Pravda, po polknutí čistého vína musíme s pravdou ven: dnes probíraný disk Spirit není až tak nový. Jedná se o akustické verze starých známých skladeb. Frodys lovil nejen ve vodách PFA (zastoupena jsou všechna tři alba), ale uslyšíme i kousek od levobočků Awrizis.

 

Kdo hudbu PFA zná, ví, o čem je řeč. Je to hudba hlavně pro poslech, hudba zasněná. Hudba, která může fungovat i jako vkusný soundtrack ... třeba pro toulky přírodou. Hudba atmosférická, něžná, instrumentální a šeptaná zároveň ... ale při živém provedení i dostatečně natlakovaná a intenzivní. A postcardovská zasněnost pro mne byla zpočátku tou hlavní překážkou. Materiál ze Spirit se mi zdál naprosto zaměnitelný s hudbou z jakékoliv jiné desky souboru. Skoro jsem si říkal, proč tenhle disk vůbec vyšel, když pocit z hudby je téměř totožný jako při poslechu například předchozí kolekce Manta (2017). Stejná zasněnost, stejná halucinogenní funkce, stejná nálada. Ano, je to logické ... jedná se přece o stejného instrumentalistu a stejný mozek kapely.

 

nosič frodys

 

Po cca sedmém poslechu ale ledy povolily a já vše akceptoval a možná i pochopil. Spirit je jemnější, něžnější verze hudby z Arkhamu. A smysl má. Osobně neřeším skladby, nesleduji naskakující indexy na přehrávači, protože album drží pohromadě jako celek. Nelze jej dělit a kouskovat a vypichovat jednotlivé dílky skládačky. Album je kompletem, kdy jedna skladba střídá druhou a já kašlu na to, zda hraje trojka nebo sedmička. Abych byl stylový, tak první One World Is Not Enough škrtá sirkou a zapaluje ohýnek na lesní mýtině a s koncem poslední Elevate se k obloze vznáší už jen sloup dýmu z dohasínajících uhlíků ... a posluchač dopíjí horký čaj z lesních bylin. Album přijde a odejde – v dobrém slova smyslu.

 

 

Čtvrtý zásek PFA vychází opět jako digipak s vkusnou frodysí grafikou a opět s razítkem MetalGate. Velice příjemné CD, které vám ale nic nedá zadarmo. Pojďte mu naproti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky