Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pothamus - Abur

PothamusAbur

Monachos3.2.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps) // bandcamp
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Abur není sbírkou skladeb, ale zvukovým rituálem, který vás vtáhne do stavu transu a absolutní přítomnosti. Výsledkem je silné, transcendentní album, které se neposlouchá – ale prožívá. Jeden z (mnoha) restů loňského roku, které jsem měl na svém "to-listen listu" je i album Abur od belgického tria Pothamus. Je vysoce pravděpodobné, že by se v mém hodnocení roku dostalo mezi best of the best.

Už jméno vydavatele by mohlo napovědět jaké muzice se Pothamus věnují. Album vyšlo pod značkou Pelagic Records, kterou vede Robin Staps (člen skupiny The Ocean). Toto vydavatelství je domovem špičky žánrů post-metal a sludge. A Belgie je domovem post-metal veličiny Amenra, jejíž tvorba není moc vzdálena od obsahu alba Abur. Takže pokud vám chutná Amenra, zřejmě vás bude bavit i Pothamus. Obě kapely se pohybují na podobné vlnové délce, ale Pothamus rozhodně není replika svých slavnějších krajanů.


Abur vyšel v únoru 2025 jako dlouho očekávaný nástupce úspěšného debutu Raya z roku 2020. Kapela na něm pracovala více než tři roky, aby doladila svůj specifický zvuk. Mimochodem, o nahrávání, mix a mastering se postaral Chiaran Verheyden, který spolupracoval s předními belgickými progresivními kapelami jako Psychonaut či Hippotraktor. Podařilo se mu zachovat surovost sludge-metalu, ale zároveň nechat prostor pro jemné ambientní detaily, kterých je na albu poměrně dost. Klasické (post) metalové nástrojové obsazení (basa, kytara, bicí) ozvláštňuje použití indického nástroje surpeti, který obsluhuje bubeník Mattias. Surpeti vytváří hypnotický, neustálý tón (drone), což dodává albu rituální a meditativní atmosféru. Budování hluboce spirituálního rozměru alba však slouží i ostatní nástroje včetně zpěvu. Zde je třeba říci, že na Abur kapela více experimentuje s vokály oproti debutu. Ke kytaristovi Samovi se výrazněji přidává i bubeník Mattias, čímž vznikají zajímavé harmonie, které střídají éterický zpěv s drsným metal/core screamem.

 


Celé album je konceptuální a je užitečné si trochu přiblížit ideový svět Abur. Ten je nasáklý animismem – prapůvodní vírou, že vše v přírodě (včetně rostlin či skal) je živé a má vlastní duši. Texty a kompozice zkoumají dnes již do značné míry ztracené propojení mezi člověkem a vesmírem. Kapela se nesnaží o klasické písně, ale o vytvoření zvukového rituálu. Skladby jsou postaveny na repetici, tribálních rytmech a gradaci, které mají posluchače uvést do stavu podobnému transu. Název alba a titulní skladby Abur není náhodný. Představuje určitý výchozí bod nebo prvotní prázdnotu, ze které vše vzniká. Je to bod absolutní přítomnosti, kde se setkává hmotný svět s tím duchovním.


Transcendentno na tomto albu je doslova hmatatelné. Skrze vokály a hudbu jakoby nám přimlouvala jakási prapůvodní titánská síla, jejíž jazyk můžeme pochopit jen v transu, kdy se zbavíme okovů svého individuálního vědomí. Vokál je v pozadí hudby, utlumen, jakoby důležitější byla řeč samotné hudby, aby se posluchač soustředil především na ni, nikoli na slova, která často deformují podstatu jevů i věcí. Slova jsou příliš statická, dogmatická, život a vše v přírodě však plyne jako řeka a neustále se mění. Mimochodem, název kapely je odvozen z latinského slova „Potamos“, což v překladu znamená „řeka“. Někde jsem zachytil přirovnání, že na Abur jakoby se setkali Sigur Ros s Wardrunou a Heilung. Pothamus často bývají přirovnáváni k již zmiňovaným Amenra, ale i Neurosis či OM, ale s vlastním, unikátním „východním“ nádechem. Při poslechu se v mysli vynořují postavy „vyšinutých – osvícených“ indických jogínů a asketů, kteří se v transu monotónně komíhají ze strany na stranu a skleněnýma očima hledí do nekonečné přítomnosti.

 


Na závěr bych ještě rád zmínil speciální křest alba, který se uskutečnil 21. prosince (na zimní slunovrat) pod názvem Abur In The Ark. Proběhl v prostoru Green Ark, což je architektonický unikát, který se nachází v srdci Botanické zahrady Meise v Belgii. Název „Ark“ odkazuje na biblickou Noemovu archu – tento moderní skleníkový komplex slouží jako útočiště pro více než 10 000 ohrožených rostlinných druhů z celého světa. Z vystoupení vznikl také live video záznam, který je skutečně působivý a hypnotický. Mohu jen tiše závidět těm, kdo se zúčastnili této hudební ceremonie živě, ale i na monitoru je to hluboký duchovní zážitek. Koncertní provedení Abur ještě více zdůrazňuje, že to není album v běžném slova smyslu, ale spíše iniciační rituál, který od posluchače vyžaduje úplnou přítomnost – a za tuto pozornost ho odmění hlubokým, téměř posvátným zážitkem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky