Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pouppée Fabrikk - Armén

Pouppée FabrikkArmén

Victimer11.12.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / industrial flow
VERDIKT: Chladné a tvrdé old school EBM chutná skvěle i v roce 2020. Pouppée Fabrikk předvedli návrat hodný mistrů.

Každý rok proteče člověku mezi prsty tolik desek, že je blbost si to nějak brát. Vše se stihnout nedá, i když sudičky daly do vínku hudební bezohlednost a parazitování po odlehlých muzikantských stokách tak velkou, že se toho za rok povede slyšet opravdu hodně. Za jednu takovou stoku považuji také EBM. Mám tento styl prostě rád a i když už zdaleka nemám takový přehled jaký bych si přál mít, pořád to se mnou šije. Jako v případě comebackové desky Švédů Pouppée Fabrikk. Ideální příležitosti si ty staré strojnické póry prskající na parket cosi fakt hnusného zase pěkně prohýbat.


Pouppée Fabrikk je takový severský EBM antikvariát. Začátek už v osmdesátkách, pár desek v devadesátkách a Henrik Nordvargr Björkk jako frontman. Ten Henrik, od kterého v posledních letech tlačím do hlavy o poznání méně přístupnou elektrárnu jeho dalších projektů Nordvargr, respektive Mz. 412. Je to řízek, o tom žádná. Přesto mě reaktivace Pouppée Fabrikk mile překvapila. A nebudu zastírat, že je to právě tento typ elektroniky, která mi hraje do noty výrazněji, než zbytek Henrikovi produkce. Přece jenom, není nad to si zatancovat, že? Jdu po tom jako slepice po flusu, jen jsem nebožák omotán ostnatým drátem, zoban jsem si vyválel ve vlastních výkalech a střízlivost je v nedohlednu. Dny a noci se podobají jako vejce vejci.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/pouppee%20fabrikk.jpg


Trojice Björkk, Holm a Christiaan R funguje dál a káže hrubým analogem tlak na tanečníkův již tak vratký krok. Nemůžu nevzpomenout další veterány stylu Die Krupps. I oni se vyjadřují podobně a leckteré postupy a syntetika celkově jsou si velmi blízké. A sluší se dodat, že i Die Krupps mají zálibu nebát se křížit EBM s metalem, přičemž na novince fabrikantů, která je tvrdá až až, zůstává metalový jenom Henrikův surový vokál. Je to poznávací znamení, cejch. Někdy bych sice uvítal malou změnu, ale zároveň si nejsem jistý, jestli by byla prospěšná.


Armén je vlastně prvním velkým albem s novými skladbami od konce devadesátek, předchozí The Dirt bylo kolekcí zapomenutých dem. A starým pánům asi vyhládlo. Nová deska je energie, pulsující rytmus a zlo v jednom. Skladba od skladby se téměř dokonale předbíhá v tom, jak připravit větší porci tlaku a přitom se tvářit velmi přístupně, pro mě vlastně až hitově. Může být hutný elektronický teror hitový? Jasně, že jo. Jsme daleko od kliček a testů, jsme přímo v první brázdě, tam kde kape olej a dáma s kosou započla odpočítávání. Opravdu se mi zastesklo po tak napěchované nádobě elektronického zla zformované do srozumitelně násilnické strojařiny, pod kterou duní parket a tanečníci se válí pod umyvadlem. Nebuď kretén, buď Armén a žeň to na nejvyšší možnou mez!

 


Tohle není o pitvě alba, ale o pocitu z něj a co to doprovází. Nostalgie? Určitě ano. Síla nové desky? Bezesporu. Další slova? Zbytečná. Pouppée Fabrikk jsou zpátky a v podstatě nešlo čekat víc. Tohle je dokonalá ukázka jak to dělat. Když k tomu připočtu osobní zaujetí a kapelní přímou trefu do elektronického vkusu, nemám co bych řekl víc.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 11.12.20 8:19odpovědět

No jasný, tyhle desky nejdou tak úplně recenzovat. Soundtrack jako z BDSM salónu, kterej prostě nemůže bejt posuzovanej střílzlivě. Že dnes mnoho aktérů mastí stále stejnej klacek a není v tom ani za mák progrese nebo vývoje, ono to prostě k tomu patří. Henrikovi to zase šlape, kurva drát.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky