Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Po soustředěném ušním průplachu dozrálo album těchto Italů k závěrečnému resumé, kdy jsem si už zcela jist, zda byl výlet kosmickou dálavou obohacující či nikoli. Progenie Terrestre Pura (q[T]p) jsou – dle svých vlastních slov – post-black metalem koketujícím s ambientem a temně-industriálními plochami. S tím prvním souhlasím částečně a k tomu druhému nemám nejmenších výtek.

Oba mozky kapely, kterou tvoří Eon[0] a Nex[1], hrají moderní pojetí metalu s jemným příklonem k černému kovu. Není tu ale klasické bzučení ani skřehotání či řinčení kostmi ve sklepě. Kapela je řádně stylově „kyber“ a více se soustředí na kytarové harmonie, zarifuje se pouze občasně, hlas nevýrazně „doprovází kapelu“ aniž bych zaslechl cokoli podobného refrénu (ačkoli refrény za každou cenu nevyžaduji – ke zpěvu se ale ještě jednou vrátím). Silná stránka kapely je v onom industriálnu, hluboce ponořeném v meziplanetárním prostoru. Tady jsou okultní počátky black metalu zanechány jiným, zůstala pouze rychlost bicích a občasné kytarové příklony.

Pochválit musím několik aspektů tvorby Progenie Terrestre Pura, které je vyzdvihují nad běžný průměr. Příjemným potěšením je zajímavý hlasový efekt, který Nex[1] používá, zní trochu jako palubní počítač a jeho využití je zajímavým zpestřením hudby. Druhým, daleko větším plusem, je ambientně-industriální vesmír, který skupina tvoří a rozpíná kolem dokola. Jsou to plochy, které mají smysl a jsou netradičně pojaté – slyším v nich dokonce prvky z Oxygene či Equinoxe ze sladkých sedmdesátek, tedy Jean-Michel Jarre (pátá skladba Sinapsi Divelte). Se samply se to přitom nijak nepřehání, skupina se nepouští do vyloženě taneční beatů, což je dnes v módě a roubování všeho na vše se stalo prodejním artiklem.

Smutné ale je, že Progenie Terrestre Pura je i po desátém poslechu nevýrazná. Celé album U.M.A. mi pokaždé prošumí hlavou a nezůstane nic víc než pocit, že jsem slyšel kosmické zvuky a do toho byl občasně náklepový metalový kotel. A ani ten není nijak výrazný, není tu doslova ani jedna jediná zapamatovatelná kytarová linka, která by za to stála. Všech pět skladeb přitom dosahuje délky přes padesát minut a není tu žádná znatelnější melodie. Zvuk nahrávky působí ploše, aktuálně na Echoes často zmiňovaná dynamika tu citelně chybí, vše je slité v jeden celek, ze kterého nic nevylézá ven.

Nakonec musím přiznat, že nahrávka působí svěžím dojmem cesty jinam, kam se tak často skupiny nevydají. Mnoho jich ve svém stylu rádo koketuje se sci-fi tématikou, ale až na občasné ruchy mezi skladbami, případně pár zlovolných samplů mezi záseky kytar, tam víc není. Tady je naopak vesmír doslova hmatatelný, protože space ambient všude okolo je na slušné úrovni. Opakem budiž geniální Samael (a několik dalších kapel jejich ražení), kteří tuto hudbu hráli už na začátku devadesátých let. Kde jsou tyto kapely teď a kde jsou Progenie Terrestre Pura? Je to jiný level, přát si mohu především to, že se mladí Italové vrhnou na experimentálnější počiny a vykouzlí na svých deskách podobně evoluční nápady, jako jejich vzory.

Uzavřu recenzi velkou pochvalou obalu a loga kapely. Obal je skutečně výstavním obrazem, který perfektně podtrhuje dílo této bandy. Logo je futuristické a má svůj smysl, umím si ho představit jako symbol vytetovaný na kůži, vyrytý na trupu mezihvězdné lodě nebo na lesklém krytu droida.