Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Prohra Praha - Igor

Prohra PrahaIgor

Bhut27.3.2021
Zdroj: MC //#SRR 105 / MMM 15
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DRM 700, Grundig Box 660a
VERDIKT: Hrubé a nahé zároveň, lahodné a přísné taktéž. Album Igor je zkrátka plné líbivých kontrastů, které prostě občas všichni potřebujeme slyšet. Nekompromisní rockec, co tě postaví na nohy.

Praha není jen Hudba Praha, ale nějaký čas i Prohra Praha. Rockový šrapnel garážových měřítek, který v roce 2020 přišel pod záštitou Silver Rocket s kazetou jménem Igor. Možná znáte o něco starší kousek Kustodovo. Já jej třeba neznám a ke koupi kazety Igor mě vedla čistě jen zvědavost …a tak trochu i obal. Čiší z něj nahota a právě taková je i samotná muzika - nahá, syrová a neméně i vzteklá a drzá.

 

Navzdory docela nakouřenému zvuku jde o dost svižnou a velmi agresivní muziku, kterou dobře známe ze stáje stříbrné rakety. Však lze celkem dobře rovnat výraz třeba s Or, Zkouška sirén nebo i Povodí Ohře. Má to zkrátka neskutečnou energii garážového rocku, která během necelé půl hodiny exploduje rozverností v každé vteřině. Zvuk hádajících se strun, které tuhle zní, jako by se měly přetrhnout a támhle zas naprosto vyrovnaně, udávají hlavní tok stěžejní nálady. Nechybí ani skoro post-punková vášeň. Zkrátka big beatové dunění, které lze očekávat v asociaci s Ambrožovo ansámblem, se nekoná.

 

 

Sedm skladeb v krátké stopáži je dokladem rychlopalnosti jednotlivých projektilů. Žádné dlouhé rozehrávání a nastolování konkrétní nálady. Všechno jede od začátku ve zcela zřejmých kolejích a prakticky svůj tok tato valící se masa vůbec nemění. Přímočaré, bez úhybných manévrů, zcela jasně hovořící album, které vás buď dostane hned na začátku, nebo ne. Jak jinak taky…

 

Co víc o té půl hodině burácení říkat? Snad jen, že fyzickou edicí je vskutku jen kazeta, takže nemajitelé tape decku, či jiných kazeťáků mohou zaplakat. Ale jak to tak chodí, tak nejspíš nepláčou, protože kazety… tož to ne-e. Lze tak dílo zakoupit i vyslechnout skrze bandcamp profil. O tu do zlatova vypečenou kazetu (převládající barvou je vskutku zlatá) se postaralo vedle Silver Rocket ještě vydavatelství MMM (jak si možná pamatujeme ze slabikářů: máma mrdá maso, nebo alespoň majitelé daného štítku si to takto zafixovali).

 

 

Tak fajn, ber nebo nech ležet. Prohra Praha tě rozžvejká svým rozverným rockem, který jede na první signální. Netřeba hledat jinotaje a hluboká poselství. Je to nahé sdělení ve své pravé podstatě. Pař nebo jdi dál. Jediné, co může fajnšmekrům překážet, je ten zvukový nátlak, který tak nějak tlačí celou palbu násilně před sebou a když si chci třeba kazetu otočit a dát si to ještě znovu (protože strana A = straně B), tak mi po dvou skladbách dojde, že to nebylo moudré rozhodnutí, ale protože nerad přetáčím, nechám to dojít, ačkoliv postupně snižuji hlasitost. Možná je to cíl, jak dosáhnout něčeho jako je noise rock, možná je to úporná vize, že takhle má znít naštvanej rockec. Ale to už stejně posoudí jen uši každého z vás. …Alespoň já mám ten dojem, že mě ta deska po té půlhodince prostě seřve jak malýho fakana. Třeba to tak technicky ani není (neprověřoval jsem/neměřil), ale ten dojem prostě mám.

 

Za mě paráda. Igor je dobrej kámoš, co zvedne náladu, potěší tělo i ducha. Sakra, jak já bych si to dal live někde… ideálně na Sedmičce...

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky