Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapela Projekt-X mi připomněla, že už jsem se strašně dlouho nepodíval, co je nového u Jakuba Taubera v Cecek Records. Tahle asociace mi na mysl nepřišla s tím, že by právě pod touto značkou vyšlo jejich nové CD (jde o vlastní vydání), ale jednak jsem jméno Jakubova labelu narazil ve zdravici vytištěné na vnitřní straně digipaku, a jednak stejně jako Cecek Records pochází i kapela Projekt-X z Havlíčkova Brodu. Mnoho dalších informací se mi o nich dohledat nepodařilo, založený mají facebookový a bandzone profil, ale ani na jednom se nic podrobného nepíše.

Přitom podle informace od kapely se jejich počátky datují rokem 2006, což už je pěkně dlouhá doba s potenciálem na zážitky, ale podle všeho aktuální album je takovým návratem na scénu po delším období temna. A co bylo předtím, netuším ani náznakem. Současná sestava je čtyřčlenná a zahrnuje naprosto klasické obsazení složené ze dvou kytar, basy a bicích.

Hudebně jde o prolnutí většinového thrash metalu s menším dílem čehosi jako NY hardcoru, což mě při prvním poslechu vrátilo o dvacet let nazpět, kdy jsem chodil na svoje první koncerty jihočeských Locomotive. Napadnout vás můžou třeba ještě domácí Streetmachine, napadnout vás můžou praotci toho všeho Slayer, svým způsobem třeba i domácí Debustrol a napadnout vás může dalších tisíc tun podobné muziky. Pokud totiž Projekt-X v něčem nevynikají, tak v originalitě a nějakém vlastním pojetí, protože jsem přesvědčen o tom, že třeba i nechtěně jste podobné muziky slyšeli už velkou spoustu.

Bohužel Projekt-X nevynikají ani v tom málu, co zkoušejí hrát a jednotícím prvkem celého jejich snažení je jednoduchost. Základní riffy, základní hra na bicí, základní nasrané texty, bohužel navíc s mizerným zvukem. Album Dehumanizace, které svými pětadvaceti minutami stojí někde na hraně mezi klasickou řadovkou a EP, je přehlídka čistého undergroundu zahraného sice s nadšením, ale už s ničím dalším. Poslech nepřinese jeden jediný zajímavý nápad, potenciál dvou kytar je naprosto nevyužitý a troufám si tvrdit, že to, co je na desce ke slyšení, by s klidem zvládla jedna. Zcela zásadní nepochopení ale nastalo ve studiu, protože zvuk pořízený AB Records nejen že není ani náznakem thrashmetalový, ale on je zcela a naprosto impotentní. Kytary prakticky nejdou slyšet, vytaženému rytmičáku chybí razance a zní skoro až hebce, poslechový prostor prakticky neexistuje a většina zvuku hraje ze středu, a to včetně jedné z kytar, kterou bych snad s výjimkou skladby Neřeshit očekával mnohem víc vpravo (vzhledem k tomu, že ta druhá jde zleva). Nechci chodit úplně do detailů, protože by to bylo na dlouho, ale máme-li se bavit o čemsi jako metalu, tak přesně takhle nevýrazně a zakřiknutě to znít nemá. Zcela stranou pak nechávám docela brutální dynamické úpravy a limitaci signálu, díky které se zvuk alba slyšitelně trhá a rozpadá. S takto potrhaným zvukem už jsem se nesetkal docela dlouho.

Jednoduchost zmíněná někde výše se propsala i do zpracování digipakové CD edice, která kromě válečného titulního obrázku staví grafiku pouze na černém pozadí, na kterém jsou obsáhlé děkovačky a zdravice, ale nikoliv třeba texty anebo aspoň uvedení autora onoho válečníka. Chybí booklet, chybí jakýkoliv pokus o zajímavou grafiku (fotky ZDE a ZDE).

Pokud to snad vypadá, že jsem na Dehumanizaci nenašel nic dobrého, tak snad připojím čistě osobní sympatie k podobné produkci, protože i když to tak nevypadá, tuhle muziku mám rád, vyrůstal jsem na ní a někdy v druhé půlce devadesátek se mi díky ní formovala část mého hudební směřování. V případě kapely Projekt-X si ale nemá smysl cokoliv namlouvat - tohle je čistý okresní přebor a nic dalšího v tom slyšet není.