|
|
||||||||||

Další z pořád dost hojných a zároveň málo známých norských blackmetalových projektů slyší na jméno Urkraft. Stojí za ním jistý Andreas Wærholm, podzemní kreativec, který vidí své poslání v tom, jak k sobě přiblížit to archaické z norwegian scény s futuristickým nebo progresivním pojetím. Je zajímavé sledovat, jakým způsobem tak činí. Urkraft má na kontě tři albové zastávky, z nichž ta poslední, Naturens Skrik, je pořád čerstvá a aktuální položka labelu Dusktone. Na této adrese Andreas působí nově a jde o solidní místo, kam takový materiál pěkně pasuje.
Naturens Skrik je hlavně a nejvíce klávesový black metal. Až přistoupíme na tento určující aspekt, můžeme se bavit o tom, na kolik se Urkraft vrací ke kořenům a jak často se chová jako ambiciózní progresivní temnota. Kdybych měl použít vlivy, které díky poslechu alba slyším, zmíním Limbonic Art a staré Arcturus. A v obojím případě je to díky klávesové stylizaci. Kdo nerad tento nástroj v black metalu, asi by měl odejít stranou. Kláves je totiž na Naturens Skrik moře a někdy to může být moc i na ty, kteří atmosférám a symfonickým hrátkám v blacku holdují.
Album tvoří devět skladeb, přičemž hned tři jsou čisté instrumentálky, které svou délkou neplní funkci intermezz, ale regulérních skladeb. Což mi přijde dost na hraně a i když se v danou chvíli dostaví chtěné vyklidnění nebo opadnutí adrenalinu, minimálně úvod alba v podobě Renkesmed limit pozornosti přesáhne a ke slovu se dostane netrpělivost. Je ovšem pravda, že každá z instrumentálek je pojata odlišně a album po stránce kompaktnosti nijak nenarušuje.
Klávesy jsou v hudbě Urkraft číslo jedna, ale gró produkce spočívá v propojení oprýskaného s novodobým. Hudba tohoto norského projektu načerpá sílu u zdroje, tedy v silných devadesátkách a jsou přitom cítit zmíněné kapely, stejně jako některé další, jejichž jména si každý dosadí sám. Urkraft dává na rychlejší tempo, které je ale neustále v obklopení klávesového symfonična. Skladba Marionett je v tomto velmi příkladná. Andreas si hraje také s vokály, takže vedle klasického skřehotu dbá na doprovodné chorály. Právě skladby Jærtegneren a Marionett mi skvěle zapadají někam, kde se dříve pohybovali Limbonic Art a Arcturus (Aspera Hiems Symfonia).
Pak se ale začne hledět i do budoucna. Vše naznačí song På røyndommens rand, který se kořenů sice drží, ale je stylizován více futuristicky a s dominujícími riffy. Sound kapely se proměňuje a u skladby Ids fanger se cítím daleko blíž Oranssi Pazuzu, než výše zmíněným kapelám. Materiál zesklovatěl, vítězí podzemní psychedelie a přelévání po nevětraných prostorách sklepa. V něm ale nezůstaneme a dostaneme se zase zpátky do víru chorálů a melodického klávesování. Právě u záležitostí jako På røyndommens rand nebo Ids fanger se ukazuje to propojení starého s novým. Kus vizionáře v koutku duše metalového strýce, který moc dobře ví, odkud vzešel a jak začínal.
Postupem alba se ukáže, že Urkraft můžeme klidně častovat jako avantgardní symfo black. Hudba Naturens Skrik má tah na branku, stejně jako touží po komplikovanější a umělecky tvárné podobě sebe sama. I Mammons slaver tohle potvrzuje. Na riffech a choutkách modernisty postavená skladba má stále dost pokory, aby se otáčela zpět a viděla na samotné začátky. Silný střed alba určuje jeho charakter. Na začátku a konci se o něco více rozjímá a krotí splašené kabaretní tempo. Nové album Urkraft je velmi dobrá symfo blacková nahrávka s výhradami. Na můj vkus se příliš otálí s některými momenty bez vokálů, ale zároveň je to deska pevná a snoubící v sobě čaro minulosti se zajímavým pohledem vstříc zítřkům.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Dusktone
Vydáno:Červen 2026
Žánr:sympho / avantgarde black metal
Andreas Wærholm - zpěv, kytara, basa, klávesy, programování
1. Renkesmed
2. Marionett
3. Jærtegneren
4. På røyndommens rand
5. Ids fanger
6. Mammons slaver
7. Malstrøm
8. Naturens skrik
9. Stemmer i vinden

Predatory Void
Seven Keys To The Discomfort Of Being

Mazikeen
The Solace Of Death

Beardfish
+4626-Comfortzone

Fleshless
Slaves Of The God Machine

Headdreamer
Human Frequencies

Agos
Irkalla Transcendence (EP)

Pixies
Head Carrier

Shrine Of Insanabilis
Disciples Of The Void

Povodí Ohře
Povodí Ohře

Kylesa
Ultraviolet

Oranssi Pazuzu
Mestarin kynsi
Švýcarským experimentálním blekošům Death. Void. Terror. vyjde 14. srpna třískladbové EP To the Great Monolith 2.5. Jedna ze skladeb k poslechu ZDE.
22.7.2026Death-grindoví veteráni Misery Index se ozývají po čtyřech letech od alba Complete Control s novým singlem Feral Future. K poslechu ZDE.
22.7.2026Italští kouzelníci v čele s Davidem Tisem oznamují návrat a poodhalují sestavu.
20.7.2026Legendární doomová tryzna Evoken se po čase vrací do ČR, tentokrát na klubovou show. Stane se tak 10. srpna v pražském SubZeru.
20.7.2026Nový novozélandský projekt Immiserator hlásí vydání svého prvního alba Blight Of Subsistence. Stane se tak 28. srpna díky labelu Apocalyptic Witchcraf...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.