Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Prong - State of Emergency

ProngState of Emergency

Jirka D.1.11.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Prong dochází dech a po našlapané minulé desce Zero Days přichází propad. Smyjte kamufláž bombastické produkce a mohutného zvuku a zůstane vám jedno z nejslabších alb kapely.

Sledovat diskografii Prong znamená ocitnout se na menší horské dráze, byť si pořád myslím, že emotivní výkyvy názorů padajících na jejich různá alba v běhu času převyšují prostou realitu toho, že vyložené průšvihy tahle kapela nikdy nevydala. Prong měli jednoznačně svoje lepší i horší časy, vytvářeli si fanouškovskou základnu, o kterou opět časem přišli (vzpomeňme na reakce na desku Scorpio Rising), nikdy se neprobojovali do vyloženě první ligy, ale současně vždycky platili za kapelu, kterou je potřeba brát vážně. V téhle chvíli je pro mě nejvíc otázkou spíš to, do jaké míry ještě Prong platí za kapelu a do jaké míry spíš za značku udržovanou při životě Tommy Victorem. Na promo fotkách už vystupuje samostatně, o něčem jako stálé sestavě se nám může už dlouho leda zdát a pokud někomu přijde toto prostředí jako ideální líheň uvěřitelné muziky, ať se u mě přihlásí. Podebatujeme.

 

Novinková deska State of Emergency v pořadí třináctá řadovka (pokud mezi řadovky započítáme i Songs from the Black Hole) a od předchozího alba Zero Days ji dělí dlouhých šest let, což je poměrně dost. Právě deska Zero Days za mě završila další poměrně aktivní období kapely (zahájené skvělou deskou Carved into Stone) a byť už nic nového nepřinesla, svou energií a nasazením patřila rozhodně k těm lepším s logem Prong. Dodnes není problém se k ní vrátit a její poslech si vyloženě užít.

 

Prong - Tommy Victor

 

Aktuální album na to jde na první dojem velmi podobně a hudební obsah ořezává na přímočarý, jednoduchý a ostře vyřezaný metal balancující na pomezí thrash (spíš míň) a groove (spíš víc) metalu. Tytam jsou industriální ruchy, elektronické stopy, za mě neproblematické, ale mnohými vyloženě nenáviděné koketování s nu-metalem (vzpomeňte na Rude Awakening či zmíněnou Scorpio Rising), nebo třeba velmi silný dotek NYHC, který mě vždycky vyloženě bavil. Současní Prong, tedy Tommy Victor osobně, jsou přísně svázaní, ořezaní od okolních vlivů a sázející všechno na přímočarý groove. Což by jaksi nemuselo být primárně špatně, když by na tuhle nosnou myšlenku byly navázány skutečně dobře napsané a válcující skladby. A to bohužel nejsou. Docela paradoxní je v tomto kontextu čtení vydané tiskovky, jejíž těžiště kromě ujištění o nejlepším artworku všech dob představuje obhajobu toho, jak moc je nová deska žánrově otevřená a jak moc v sobě zahrnuje vlivů a směrů. Člověk z ní má pocit, že poslouchá úplně jinou desku, než o které právě čte.

 

State of Emergency sází především na brutální sílu a v prvním kole tomu podřizuje zvuk. Ostrá, ale robustní kytara, mohutné bicí a celková masivnost prvního songu jako recept vydrží celý hrací čas a je docela zajímavé tuhle část efektu alba odfiltrovat a soustředit se pouze na skladby. Slabé? Bohužel ano. Deska míří na první signální především svou produkcí a barbarsky vytaženou kytarou, která má nejspíš přesvědčit posluchače o tom, že tohle je ku**a metal a že Tommy Victor na tom ještě není tak špatně. Je to první věc, která se nejen oposlouchá, ale která velmi rychle začne vadit. Po pravdě za ty dva měsíce, co State of Emergency proháním přehrávačem, a co se ve mně vzájemně ubíjely pocity jak naprostého zklamání, tak i docela slušného nadšení, jsem se dostal do fáze kombinující vyčerpání a alergii. Vyčerpání z umělé a nepřirozené produkce na efekt a alergii na siláctví, jaké se deska snaží ukazovat, ačkoliv hudebně, myšlenkově je dost vyprázdněná. Pro porovnání vyrobeného zvuku desky a reality doporučuju třeba TOHLE video.

 

Takže co nám zbývá? Řekl bych pár jednoduchých skladeb, které místy táhnou dobrou energií, místy tápou a neví, jak se pohnout z místa, ale celkově nejsou ani na ostudu, ani nevzbuzují přehnané nadšení. State of Emergency je mnohem víc obyčejná deska, než jak působí na první poslech, u kterého nejspíš převáží silácká produkce a vzbudí větší reakci, než za jakou skutečně stojí. Stačí ale nechat sednout prach, strávit s albem delší čas, dopřát mu vícero poslechů a celá jeho průměrnost vyjde na povrch. V této chvíli za mě Prong umělecky hibernují, víc v tom neslyším.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky