Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Prosternatur - Abyssus Abyssum Invocat

ProsternaturAbyssus Abyssum Invocat

Bhut2.9.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Vychraptělý black razící krédo hnusné atmosféry s nekro náladou. Skoro až deviantsky podivínská deska s citem pro okultní black metal.

Jak záhadně dýchá obal této desky, tak stejně záhadně zní i její náplň. Možná už jste tou okultní tématikou v black metalu přesyceni a další kapela zároveň skrývající svůj původ už vás zkrátka nepřekvapí, ale jistou jiskru to v sobě pořád má. Kapela Prosternatur o sobě dala jen tak mimoděk slyšet debutovým albem Abyssus Abyssum Invocat, u kterého se na moment zastavíme.

 

Kapela nejen že tají svá pravá jména, ale dokonce i původ. Zdroje maximálně uvádí příslušnost k Evropě a projekt popisují jako mezinárodní. Výmluvně se tvrdí, že nejde o jména, ale o hudbu, s čímž lze do jisté míry bezpochyby souhlasit. Mrkneme-li se na vydavatele, kterým je Symbolic Art Productions, opět narážíme na velice strohé informace. Konkrétně na to, že dané vydavatelství má na svědomí pouze tři nahrávky. Ovšem bližší ohledání v metalových archivech napovídá, že vydavatelem je větší společnost Mercenary Musik. Ti mají na svědomí díla od slovutných jmen typu Aborym, Belphegor, Carpathian Forest, Hate, Shining a plno dalších. Lze se tedy domnívat, že Symbolic Art Productions je vtěsnáno pod křídla většího vydavatele, případně jde o jeho skrytou lóži. Ale přejděme raději k hudbě samotné.

 

Ta se na vás vyvalí hned po dohrání dvouminutového intra, které tak trochu nervně naznačuje mrtvolné zápachy budoucích tónů. Úvod totiž jednoduše zní jako mlhavý záznam němých zpěvů pohřební ceremonie. Fantazie takové kontury jednoduše vykreslí, zejména ve spojitosti s podivně rozmazaným obalem, evokující dávný trend ve focení zemřelých. Ovšem fotografie spíš dává tušit spirituální podtext, než-li ryze nekromantický. Ostatně k použité muzice sedí náramně.

 

 

Album je jako celek poctivě blackmetalové a náležitě odpuzující. Tou odpudivostí mám na mysli zejména trefně nastavenou atmosféru nahrávky. Její nálada zkrátka nevěstí nic pěkného a veselo vám při poslechu zrovna nebude. Black metal tvrdšího střihu razící osvědčenou metodu několika do kolečka omílaných riffů. Takové pojetí se musí chytit za správný konec, aby hudba samotná nespadla do nudného kolotoče. Prosternatur to dělají s citem a vhledem sobě vlastním, což dává tušit jistou ostřílenost na scéně. Je asi zbytečné hádat, kdo za tím stojí, a řeknu vám, že i takový zpěv nikoho výrazně nepřipomíná. Barva se totiž nese v takovém vychraptělém odstínu a tu a tam zaskučí trochu jinak, než jako by z posledních sil. Důraz na špinavost byl zkrátka razantní.

 

Vedle hutné těžkopádné atmosféry tu máme výraznou dávku melodií, které jsou schopny se dobře zarýt do paměti. Třeba hned třetí kus Zoroastrianism v sobě nese velice chytlavou ústřední melodii, která je veselá i obskurní zároveň. Jistá dávka dekadence se nese skrze celé album. Tomu odpovídá i vláčné, převážně střední tempo s rozladěností tolik typickou pro okultní pojetí black metalu. K dokonalosti už chybí jen mrtvolný puch z chladné krypty, který by mohl být k desce balen v podobě nasáklého hadříku. Pokud si dovedete tuto štiplavou vůni představit, zkuste si ji na chvíli překroutit do hudební podoby. V ten moment dostanete jistý klíč k albu Abyssus Abyssum Invocat. Nic veselého vás totiž nečeká. Může se to zdát jako stokrát omletá písnička, ale tady ten zmar, duch staroby a mystický náboj jednoduše pulzuje. Takže ano, deska má mou náklonnost. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky