Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pry - Transcendent Iridescence

PryTranscendent Iridescence

David25.11.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Velmi příjemná nahrávka kapely, o které v budoucnu ještě mnohé uslyšíme...

Jestliže milujete onen nevesele pokřivený, emocemi protkaný, punkem, metalem či psychedelií znásilněný zvuk kapel jako Alice In Chains, Down nebo již předlouhý čas hibernujících Tool, měli byste právě nyní přepnout do režimu nejvyšší ostražitosti. Tahle srbská partička, která na sebe poměrně důrazně stihla upozornit již svým debutovým epkem před třemi roky, totiž vydává první dlouhohrající nahrávku. Ta ve svých útrobách skrývá mix všech důležitých ingrediencí hojně užívaných právě výše zmíněnými veličinami a navíc i decentní špetku vlastních alternativně rockových vizí. Slovo dlouhohrající je tentokrát opravdu na místě, jelikož její celková stopáž lehce překračuje úctyhodných sto minut. Což na jednu stranu jistě zaslouží obdiv, nicméně historie pamatuje nejeden případ, kdy snaha o stvoření rozmáchlého, velkolepého díla, skončila místo očekávané sklizně dlouhotrvajícího aplausu spíše nevrlým, znuděným bučením. Zkuste se zeptat mámy Kirka Hammeta, kolikrát zvládla doposlechnout takové Load, aniž by opakovaně navštívila o mnoho zajímavější a přívětivější říši snů.

 

Ovšem Pry nejsou Metallica a Kirkova máti by nad Transcendent Iridescence jistojistě zaplesala. Žádné plytké, nekonečné omílání jedné šablony či chaotické exhibování bez jasného cíle. Hudba Pry má své jasně definované mantinely, čitelnou strukturu, avšak nepostrádá tolik potřebný moment překvapení a množství na první poslech stěží postřehnutelných drobností, díky nimž je radost se k ní vracet stále znovu a znovu. Jistěže se nejedná o nějakou ohromující explozi stylotvorné kreativity, která je schopna z fleku převrátit současnou hudební scénu vzhůru nohama. Nacházíme se na konci roku 2012, v době, kdy všechny zásadní hudební styly byly již definovány a jediná cesta k alespoň dílčí originalitě spočívá v modifikaci zdánlivých maličkostí. Bůh je v detailu a Pry si toho jsou velmi dobře vědomi, každá skladba se tak stává přímo zosobněním pečlivosti, jež v podstatě velmi jednoduchým kostrám písní dopřává další rozměr, který ve spojení s vášní a zápalem působí jako extrémně nebezpečná třaskavá směs. Přitom by ale znamenalo velké pochybení hovořit o Transcendent Iridescence jako o pouhé kolekci samostatně stojících písní.

 

Pry dokázali nahrát album, které není jen jakýmsi náhodným shlukem hrstky vzájemně nesouvisejících zvukových stop, nýbrž komplexním uceleným uměleckým dílem respektujícím důležitou, leč v poslední době poněkud opomíjenou pravdu, jež tvrdí, že celek znamená mnohem více, nežli pouhý součet jeho částí. Jako jedna z mála, v podstatě undergroundových kapel, pochopili, že skutečný respekt u fanoušků a široké veřejnosti nelze získat pouze publikováním bezpohlavních datových souborů kdesi v éteru, tvořících jen velmi malé fragmenty výsledného díla, ale dokázali svou hudbu odprezentovat ve formě, kterou si skutečně zaslouží, tedy včetně zajímavé textové náplně, grafického konceptu a působivého přebalu.

 

Jediné výraznější negativum, které můj výsledný dojem poněkud hyzdí, vidím v občas až přespříliš křečovité snaze Filipa Maletiče vcítit se do poloh, kde s naprostou jistotou vládl vždy a pouze jeden jediný muž, a to Layne Staley. Dokonce ani samotní Alice nenašli odvahu obsadit osiřelý frontmanský post zpěvákem, který by se mu projevem takto nepokrytě podobal. Ovšem v pasážích, kdy se Filip rozhodne svůj hlas zbytečně „neškrtit“ a ukázat vše, co v něm skutečně dřímá, jeho přednes a s ním i celí Pry zní minimálně o třídu poutavěji a originálněji. V tu chvíli již nehovořím o mladé a nadějné, ale o zcela osobité formaci, která dokázala najít cestu z oceánu průměrnosti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky