Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdravím tě do Srbska Zoltáne a díky, že sis našel čas na náš rozhovor. Pojďme přímo k Pry. V mých očích působíte jako velmi příjemné zjevení. Závan grunge, který v poslední době zažívá jakousi renesanci zejména díky návratům jeho průkopníků, je z vašich songů cítit na každém rohu, nicméně vlivů by se našlo mnohem více. Jak bys popsal vaši hudbu ty sám?

Co bylo oním prvním impulsem, který nakonec vyústil v založení Pry?

Ahoj Davide! Nejdříve bych ti chtěl poděkovat za veškerou podporu a pogratulovat k novému webzinu Echoes.

Rád bych odpověděl na obě tyto otázky najednou.

Árpád a já jsme založili Pry z jednoho prostého důvodu: chtěli jsme tvořit hudbu, kterou máme oba rádi. A od této myšlenky se následně vše odvíjí. V podstatě se snažíme skládat takovou hudbu, kterou bychom chtěli sami poslouchat. Vyrůstal jsem na hodně extrémních a heavy stylech (spoustu let jsem strávil hraním death metalu tak rychle, jak jsem jen dovedl), ale časem mi učarovaly i poněkud „klidnější vody“. Árpád poslouchá téměř všechno, ale zjistili jsme, že právě jakýsi druh groovy metalu střižený ujetými, divnými melodiemi je přesně to, co si dokážeme oba stejně užívat. Mám-li popsat Pry, řekl bych „zajímavá hudba nesoucí v sobě hlubší poslání“, ale tohle je velmi subjektivní.

Na vašem Facebooku jsem se dočetl zprávu o nedávném odchodu zpěváka Filipa Maletiče. Můžeš k tomu říct něco bližšího?

Velmi nás mrzí, že musel odejít, ale šlo o jeho rozhodnutí. Opravdu netušíme, co nás v budoucnu čeká. Pry se nyní mohou vydat několika různými směry. V současnosti usilovně hledáme nového zpěváka. Naše naděje jsou v tomto směru hodně vysoké, nicméně zde v Srbsku není mnoho podobně laděných muzikantů. Možná nás nakonec okolnosti donutí to celé zabalit, ale třeba se nám podaří najít vynikající náhradu, a budeme tak moci pokračovat v tom, co milujeme.

Filipův hlas, pohybující se tak trochu na pomezí Laynea Staleyeho a Phila Anselma, byl pro vaši hudbu jakýmsi poznávacím znamením. Snažíte se hledat vokalistu s podobnou barvou hlasu, nebo naopak chcete zkusit něco úplně nového?

Mám-li být upřímný, o barvu hlasu našeho nového zpěváka se moc nestaráme. Na čem záleží, je především chuť a motivace. Pokud se nám podaří najít člověka, kterému se bude líbit, co děláme a který zatouží být toho součástí, stane se členem Pry. Naše hudba možná projde jistou obměnou, dostane se do poněkud odlišných dimenzí, nicméně podstata zůstane zachována. Pořád je to jen o tvorbě hudby.

Vaše aktuální debutové album Transcendent Iridescence jste se rozhodli pojmout rovnou jako dvoualbum, což není zrovna obvyklý tah... dá se říci, že jste prožívali tvůrčí přetlak? Jak dlouho vám zabrala jeho příprava, skládání, nahrávání?

Hodně lidí se ptá na tuto otázku, odpověď je jednoduchá. V roce 2009 jsme Árpád a já začali pracovat na nových skladbách a během let se nám podařilo dát dohromady celkem 16 songů. Když došlo na samotné nahrávání nového alba, pokoušeli jsme se vybrat 8 až 10 z nich, ale jednoduše to nešlo. Začali jsme tedy aranžovat všech 16 skladeb a přišli na to, že jimi prostupují dvě společná témata (voda a země), což byl ten správný impuls, který nás přinutil vydat celý materiál jako dvoualbum.

Když se nyní ohlédnu zpět, jsem opravdu rád, že jsme k něčemu podobnému odhodlali, jelikož nyní můžeme pracovat na zcela nových skladbách, což je vždy skvělá věc. Dá se tedy říct, že jsme album skládali od roku 2009. Nahrávání, na které jsme se také nějaký čas připravovali, nám trvalo přibližně kolem třech měsíců, v tomto ohledu nás tedy žádné větší problémy nepostihly.

Který se songů na albu je tvým nejoblíbenějším?

Na podobnou otázku není lehké odpovědět. Album se mi líbí jako celek a jako celek ho také poslouchám, ovšem našlo by se pár songů, které hraju raději než ostatní. Jako například „Dance Of The Wicked“, „Lake Of Fortitude Pt. 2“ – jelikož zde mám sólo na bicí, nebo „Wasteland“ – protože dát tohle pro mě znamená tak trochu výzvu a výzvy já rád.

Jak vypadá hierarchie uvnitř kapely? Existuje nějaký šéf, osvícený diktátor, kterého ostatní následují, anebo preferujete demokratický přístup?

Záleží, o jaké záležitosti se zrovna jedná. Jelikož jsme Árpád a já kapelu takříkajíc stvořili, je celkem přirozené, že rozhodujeme o některých větších věcech. Nakonec ale o všem stejně hlasujeme. Je velmi důležité, aby každý byl s konečným rozhodnutím spokojený.

V bookletu jsem narazil na osobu jménem Dragan Alimpijevič, můžeš říci, jaký byl jeho podíl na Transcendent Iridescence?

Dragana jsme potkali těsně před začátkem nahrávacího procesu, ale co se týče hudby samotné, už jsme nechtěli nic měnit, nicméně od té doby se z nás stali velmi blízcí přátelé. Myslím, že nám bude velmi nápomocen během nahrávání dalšího alba, jelikož se jedná o jednoho z mála producentů zde v Srbsku a také o jediného, se kterým jsme v současnosti ochotni spolupracovat.

Nedá mi to se nezmínit o vskutku nádherně zpracovaném dvanáctipanelovém digipaku, navíc ve slipcasu, který by vám mohla závidět většina zaběhnutějších a movitějších kapel. Jaký význam pro tebe má fyzický nosič, potažmo vizuální zážitek spojený právě s podobně zpracovaným přebalem?

S postupujícím rozmachem internetu a s ním spojeným online vydáváním hudby myslím, že fyzická podoba alba každým dnem postupně znovu získává na své důležitosti. Obal jsme navrhli sami prakticky od nuly, sami si ho také vytiskli a poskládali dohromady. Myslím, že pro malou kapelu vede právě tudy jediná možná cesta. Zapůsobit zajímavým a vizuálně příjemným přebalem. Ani nevím, jak dostatečně zdůraznit důležitost toho všeho. Spousta kapel vydává nahrávky pouze v jewel case jako unifikované formičky na cukroví, což mě prostě nebaví. Kapela není jen o hudbě, ale i o vizuálním a fyzickém prožitku (obaly, hudební videa, jak vypadáš a jak vystupuješ na pódiu, během rozhovorů atd.) a lidé na podobné věci jednoduše zapomínají nebo do nich neinvestují dostatek času.

Spousta kapel tvrdí, že vydávat hudbu v podobné formě se dnes nevyplatí... co si o tom myslíš?

O peníze nám nikdy nešlo. Stejně jako já, i někteří ostatní kluci z kapely pracují v zaměstnání, které nijak nesouvisí s hudbou. Snažíme se pouze dělat věci tak, abychom na ně mohli být všichni hrdí. A pokud se nám podaří vydělat nějaké peníze, paráda! Pokud ne, rozhodně nás to neodradí od skládání hudby, domlouvání koncertů, vyrábění zajímavého merchandise nebo tvorby netradičních přebalů alb. Tak to hodláme dělat do konce našich životů. Peníze jsou jen překážka. Nejenom v hudbě, ale i v životě.

Jaký je tvůj postoj k vinylu? Poslední dobou zažívá návrat do popředí zájmu posluchačů a sběratelů... vede tudy cesta?

Pokud Pry přežijí tenhle problém se zpěvákem, pak rozhodně vinyl vydáme. Vinyl je záležitostí, která přetrvá a lidé jej budou poslouchat i v budoucnu. Jde o jakýsi osobní a intimní pocit. Podle mě, důležitost či prestiž vinylové nahrávky je v současnosti o mnoho silnější než kterýkoliv jiný formát.

Řekl bych, že mnoho českých fans (včetně mně) nemá nijak ohromující přehled o hudební scéně ve vaší zemi. Jak ty osobně vnímáš její vývoj v posledních letech? Doporučil bys našim čtenářům nějakou zajímavou kapelu z vašeho okolí?

Na koncerty chodím prakticky od malička a na scéně se aktivně podílím od té doby, co jsem začal s bubnováním. V průběhu posledních několika let se ale celkový počet kapel stále snižuje. V současnosti u nás funguje méně kapel, než v minulosti a jejich kvalita je stále horší a horší.

Zde je pár kapel, které si momentálně vybavuji (i některé mé kapely):

Nominal Abuse, Grate, Samrt, Concrete Sun, Noyz?, Furtive Forest, Dreddu, pokud bych měl jmenovat ty undergroundovější, ale je zde i pár větších jako Eyesburn, Block Out, Goblini a další.

Co si myslíš o vývoji rockové scény jako celku? V poslední době se objevuje stále více kapel, které se hlásí například k původní podobě hard rocku 70. let nebo old school thrashingu druhé půle let osmdesátých apod. Existují stále ještě neobjevené cesty, anebo rockový žánr pomalu požírá sám sebe?

Zajímavá otázka! Sám se občas také ptám. Jsou zde ještě stále nové, zajímavě způsoby, kterak „zabalit“ rock? Já myslím, že ano. Hodně mladších kapel dělá stále tu samou věc pořád a pořád dokola, ale čas od času vypluje na povrch něco nového, něco, co tě naprosto smete. Jak stárnu, snažím se posunout od soudobého, moderního rocku a metalu do míst, která jsem ještě nikdy nenavštívil. Stále lze přicházet s věcmi, které ještě nikdo a nikdy neudělal. Ať už se jedná o netradiční způsob hraní na nějaký nástroj, způsob aranží nebo zvuk kopáku. Je stále spousta možností čekající na své odhalení!

Pojďme nyní od hudby k poněkud odlišným tématům... vaše země si prožila po pádu komunismu poměrně bouřlivé období, jaká je situace v posledních letech, myslíš, že období konfliktů je již nadobro minulostí?

Politická témata a problémy se snažím spíše nevnímat, chci si kolem sebe vytvořit svůj vlastní svět plný dobrých a čestných lidí. Původně pocházím z Maďarska, ale vyrostl jsem zde, v Srbsku, a když jsem byl mladší, byl jsem nucen snášet všechnu tu nenávist a tyranii. Nevycházím moc mezi lidi, většinu věcí se snažím zařizovat online, na druhou stranu stále vidím, kterak se místní situace mění od špatné k ještě horší. Nemyslím si, že se jedná o nějaké „období“. Jde o záležitost, která se zde nikdy nezmění… bohužel.

Celosvětová hospodářská krize se více či méně dotkla většiny lidí na této planetě, některé státy stojí na pokraji bankrotu, jiné naopak nepolevují ve svém růstu. Jak ty osobně vnímáš její dopady ve vaší zemi?

Ceny stále rostou, kurz naší měny se nyní nachází na svém historickém minimu a očekávání pro následující rok 2013 jsou ještě horší. Lidé zde už opravdu nemají žádné peníze, nicméně nás čekají jen horší časy. Hudební průmysl je na jednom z prvních míst na seznamu nejvíce postižených, což se dotkne především mladších kapel. Výsledkem je, že se o hudbu jako celek zajímá stále méně a méně lidí.

Pokud bys měl možnost vybrat si dobu, ve které bys mohl žít, volil bys svět, který nás momentálně obklopuje, nebo raději některou jinou epizodu našich dějin? Můžeš říci proč?

Asi bych nevolil minulost. Možná budoucnost, ale to by mohla být osudová chyba. Nejspíš bych nakonec volil přeci jen současnost. Narodit se někdy v osmdesátých letech, v nějaké rozvinuté evropské zemi, kde bych mohl odmalička hrát na nějaký nástroj a díky tomu si celkem slušně žít. Nevybral bych minulost, jelikož mám rád éru internetu a všechny ty technologické vymoženosti s tím související. Líbí se mi vlastnit telefon, který mi zároveň slouží jako GPS a lze přes něj vyřizovat e-maily. Líbí se mi, že můžu sednout, vzít do ruky kytaru a začít během minuty skládat/nahrávat. Líbí se mi, že kapely mohou fungovat, aniž by jejich členové museli nutně pocházet ze stejné země. Tohle všechno je možné právě díky internetu. Také je skvělé najít ihned veškeré informace prakticky o čemkoliv i to, že bylo možné uskutečnit tento rozhovor, aniž bychom se kdy osobně potkali nebo spolu mluvili po telefonuJ

Dobrá Zoltáne, díky moc za tvé odpovědi a přeji ti, ať se vše daří!

Také díky za otázky a vše nejlepší!

° ENGLISH VERSION °

Hello to Serbia, Zoltán, and thanks for taking your time for this interview. Let´s look directly on Pry. The band looks like very nice revelation in my opinion. A breath of grunge, which is experiencing some kind of renaissance in recent times, smells from your songs in every minute, however there are definitely lot of other different influences. How would you describe your music by yourself?

What was the first impulse which led to form Pry?

Hey David! First of all, I would like to thank you for ALL of your support, and congrats on your new webzine Echoes.

I would like to answer both of these questions at once.

Árpád and me formed Pry with only one simple idea in mind: to make music we like. We've been following this idea from that point on. Essentially we're struggling to make music that we would like to listen to. Since I have a very heavy and extreme background (spent quite a few years playing death metal as fast as I can), but I wondered into 'calmer waters' throughout the years and Árpád likes all kinds of music, we found out that groovy metal coupled with weird melodies is something that we both enjoy.

If I would have to describe Pry, I would say "interesting music with a deep thought-out message", but this is very subjective.

I read a message about the departure of your singer Filip Maletić on your Facebook page some time ago. Could you say anything further about this?

Well, we are really sorry that he had to leave, but it was his decision. We really don't know what will the future bring. Pry can go a few ways now. We are actively searching for a new singer, and our hopes are high, but here in Serbia, there aren't a lot of musicians around. We may be forced to disband, but maybe we will find a great replacement for him and continue doing what we love.

Filip´s voice was something between voices of Layne Staley and Phil Anselmo in my opinion and that was some kind of sign for your music. Are you going to find new vocalists with a similar timbre? Or are you trying to find another way of your vocal presentation?

To be honest, we really don't care what 'kind' of voice the new singer will have. It's the motivation that counts. If we find someone that likes what we do and wants to be a part of it, he will be a part of Pry. The music might change, or get a different dimension, but the essence will be the same. It's still us making the music.

You are decided to create your still actual debut album called Transcendent Iridescence as a double album. That´s not an usual step... could you say, that you were experienced a creative overpressure? How long did take preparation, composing and recording of the album?

A lot of people ask this question, the answer is quite simple. Back in 2009 Árpád and me started working on songs. Throughout the years we put together 16 songs. When we decided to record the album, we tried to choose 8-10 songs, but couldn't do it. We started to arrange the 16 songs and found out that there were 2 separate themes to the songs (water and land), that gave us the push we needed and we decided to go and record a double release.

Looking back, I'm really glad we did that, because now we started to work on some brand new songs, which is always a great thing.
So you could say that we've been writing this album since 2009. The whole recording process took around 3 months. We prepared for it quite some time, so there weren't any problems with that.

Which song is your favorite on this album?

It's really hard to answer a question like this. I like the album as a whole and that's how I like to listen to it, but there are some songs I like playing more than others. Like 'Dance of the Wicked', 'Lake of Fortitude Pt.2' - because I have a drum solo in it, or 'Wasteland' - because it's a bit of a challenge to pull it off, and I like challenges.

How looks the hierarchy inside the band? Is there anyone like a boss, enlightened dictator, which leads others or do you prefer a democratic approach?

It depends on the issue. Since Árpád and I 'made' the band (so to speak), it comes natural that we decide some of the bigger issues, but we always vote on everything in the end. It's important that everyone is happy and comfortable with every decision.

I found a name Dragan Alimpijević in booklet enclosed to the album – could you say how did he contribute on Transcendent Iridescence?

We met Dragan just before the recording process. We didn't really want to change anything, as far as the music goes, but I'm personally great friends with him since then. I think he will help us a lot with the next album, because he is one of the few producers here in Serbia, and the only one we're willing to work with at this moment.

I have to mention about really beautifully created 12-panel digipak, moreover in slipcase which could be envied by lot of richer and more established bands. How much significant is a physical form and visual experience joined with packaging for you?

Since the dawn of the internet age and online releases, I think the physical packaging of the album is getting more and more important every day. We designed this packaging from square one and printed and assembled it ourselves. I think this is the only way for a small band to do a visually pleasing and interesting packaging. I can't stress this enough, because a lot of bands are releasing jewel case 'cookie cutter' albums, which are just plain boring to me. The band is not only about the music, it's about visual and physical experience too (packaging, music videos, how you look and act on stage, interviews, etc.), and people keep forgetting this or don't invest much time in it.

A lot of bands and musicians claim that publishing music as expensively as you did is not profitable nowadays. What do you think about that?

We were never in this for the money. I have a job that is not music related and so do some of the other guys in the band. The only thing we want to do, is to create something that we will be proud of. If we can make money of it, great! If not, that won't hold us back from creating music, booking gigs, making interesting merchandise and packaging. That's something that we will do for the rest of our lives. Money is just an obstacle. Not only in music, but in life.

How about your attitude to vinyl, which are coming back to the forefront of interest of listeners and collectors nowadays ... is this the way?

If Pry survives this singer problem, we will have a vinyl out one way or another. Vinyl is something that will never change and people will keep listening to them for years and years to come. It just has a personal and intimate vibe to it. In my opinion, the 'weight' of a release on vinyl is far greater than on anything else at the moment.

I would say, that a lot of Czech fans (including myself) don´t have any further information about music scene in your country. How have you been perceiving its evolution in a few past years? Can you recommend any interesting bands from this area for our readers­?

I've been going to gigs since I was a kid, and have been active on the scene since I started drumming. For the past few years, the number of bands have been declining steadily. There are less bands now and their quality is worse and worse.

Here are a few I can think of right now (and some of my bands):

Nominal Abuse,  Grate, Samrt, Concrete Sun, Noyz?, Furtive Forest, Dreddup to name a few 'underground-ish' ones, but there are a few bigger bands too, like Eyesburn, Block Out, Goblini and so on.

What do you think about evolution of rock scene in general? More and more new bands which are inspired for example in seventies hard rock or old school thrashing have been formed in last years. Do you think there are still undiscovered ways in music or „rock genre is slowly eating itself“?

Interesting question! I myself have been asking this myself too. Are there any new and interesting ways to package 'rock'? I think there are. A lot of younger bands are doing the same thing over and over again, but from time to time, something new happens, and you're blown away with it. As I'm getting older, I'm starting to sway away from 'contemporary' rock and metal, to places I've never been before. There is always something you can do that has never been done before. Be it a weird way to play an instrument, to arranging, to the sound of the bass drum. A lot of possibilities just waiting to be experienced!

Let´s look at another themes than music… Your country experienced relatively stormy period after the end of communist governance. What´s the situation nowadays? Do you think that the period of conflicts is finished definitely?

I really try to be isolated from all the political themes, problems, and make my own world of good and honest people being around me. I'm Hungarian, I grew up here in Serbia, and I had my share of hate and abuse from when I was younger. I don't go out much, I do the majority of things online, but I can still see the situation going from bad to worse. I don't think that it's a 'period', it's something that will never change here, sadly...

The global economic crisis affected more or less every person on this planet. Some states are standing on the edge of bankruptcy but some are still growing. What consequences connected with this crisis can you observed in your country?

Prices are going up, the value of our currency is lower than ever and people are predicting an even worse state for 2013. People really don't have money here but we've seen worse days. The music industry is one of the first things to be affected, and this leads to less younger bands, less and less people getting interested in music in-general.

If you had a chance to choose a period of history when you wanted to live, would you chose the world which is actually around us or another episode of our history? Could you say why?

I wouldn't choose the past. The future - maybe, but that could be a huge mistake. I would probably choose the present, so to be born around the '80, somewhere in Europe in a developed country, where I can start playing an instrument at a young age, and make a decent living out of it. I wouldn't choose the past, because I like the era of the internet, and all the technological advancements that happened with it. I like having a phone that is also a GPS and can send e-mails. I like that I can sit down, grab a guitar and start composing/recording in minutes. I like that bands can survive, even if they're not located in the same country, all thanks to the internet. And I like all the information about anything that I can find online. I also like that I can write this interview, even if we never met or talked on the phone :)

OK Zoltán, thanks a lot for your answers and I wish you all the best!

Thank YOU for the questions and all the best!