Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Psicosfera - Summa Negativa

PsicosferaSumma Negativa

Garmfrost23.4.2024
Zdroj: CD / promo od vydavatele, mp3
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Summa Negativa je vášnivě rozervanou i epicky rozmáchlou bestií.

Psicosfera je zvláštní kapela se zvláštním vývojem i tvorbou. Jedná se o argentinskou, technicky založenou, původně instrumentální, avantgardně blackovou smečku. Psicosferu našinci přiblížil neúnavný hledač skrytých a neokoukaných talentů, tuzemský label Lavadome Productions. Tím v podstatě můžeme začít i skončit naši recenzi. Každý, kdo se setkal s jeho nabídkou, ví naprosto přesně, co čekat.

 

Z původních zakládajících členů zůstalo už pouze kytarové duo Gabrielů - Sabatini a Luque. Recenzovanou desku ještě stačil nabubnovat taktéž původní bicmen, Juan Facundo Brinville, aby v zápětí z kapely odešel. Mně neznámá smečka stačila natočit tři desky. Debutovou Alpha jsem si pustil pouze jednou. Ne že by byla špatná. Naopak, instrumentální zdatnost kapely je patrná od prvních krůčků. Nahrávka mi ale nic moc nedala, proto jsem se přesunul k Beta. Rovněž instrumentální počin nabízí už mnohem vyspělejší sound. Mnohem hutnější a zábavnější. Proč se tady zaobírám staršími deskami? Snažil jsem se Psicosfeře dostat pod kůži a pochopit, co vynikající (už zpívané) Summa Negativa předcházelo. Zda její šikovnost je daná přirozeným vývojem či úhybem ze směru.

 

summanegativa

 

Pominu-li přítomnost vokalisty, je možné zmínit i větší tah na branku a snazší stavbu skladeb. Summa Negativa má rovněž nejzdařilejší produkci i pořádně roztažená křídla do různých stylových stran, barev a vůní. Zpěvák Julián Reggi hází desku svým výrazem do chaotického HC prostředí. Místy skučí jak raněné zvíře, jindy zase řve fest vztekle. Líbí se mi i nové pojetí basové hry. Oproti dřívějšku přibylo hravosti. Basa je doslova rafinovaná. Nehraju si ale na znalce, před nedávnem jsem o této kapele neměl ponětí. Jen jsem si kapelu pořádně pustil do žil. Díky tomu oceňuji rukopis obou kytaristů, u nichž je znát, že se o vlastní tvář snažilo už na první desce a nyní už jen piluje a vylepšuje. Zajímavě propojili dřívější harmonie a koketování s post/metalovou mlhou s aktuální disonancí a blackovou torturou. Žádná křeč. Vše je přirozené.

 

Summa Negativa není surovým extrémem, přestože občas pěkně sype. Tempo skladeb je silně variabilní. Není se pro začátek pořádně čeho chytnout a posluchač může nehezky tápat. Ale stačí vydržet. Všechno se rychle vybarví. Obdivuji rytmickou pestrost už bývalého Brinvilleho. Kdo bude líný hledat, uslyší ve vzorcích DsO, já jsem přesvědčen, že blíže mají k takovým Dodecahedron či ještě více k Plebeian Grandstand. Asi. Summa Negativa oproti zmíněným klade větší důraz přes vášnivou rozervanost na náladu a místy až epickou rozmáchlost.

 

 

Znásilněné melodie neusnadní posluchači vychutnat jejich impozantnost. Pro instrumentální fajnšmekry může být překážkou přílišná impulzivnost a citovost. Naopak depresáky zaskočí profesorská přísnost a odtažitost. Zkrátka, žádná sranda se nekoná. Deska je krátká, má osm skladeb. Což neznamená snadnější vstřebání a jasnější názor. Ostatně, kdo rád hledá a nenechává se odradit, ten by si nic přímočařejšího nenechal připustit k tělu. Cestu vám může přiblížit chytlavý front cover, v němž spatřuji muže spolknutého monstrem, nebo muže ovládajícího chapadla monstra. Jak kdy… Ale dost blábolů, pusťte si to raději sami. Netřeba se bát. Pořád je to metal. Byť trochu psychotický.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky