Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fishartcollection - Pretlak (EP)

FishartcollectionPretlak (EP)

Jirka D.16.2.2016
Zdroj: CD v plechové krabičce // promo od Wes Booking
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Fishartcollection pro mě byli výzvou už se svým prvním albem a to druhé na tom nemění nic - na jedné straně konečně kapela, která si dělá věci po svém a svobodně, na straně druhé osobitý hudební humor, do něhož není snadné proniknout.

Debutní placku slovenských FAC jsem kousal ztuha hlavně kvůli zvuku, který byl v duchu doby udělán spíš jako tortura než jako zvuk a přiznávám zcela upřímně, že od té doby jsem desku In Oil neslyšel. Druhý zářez diskografie hraje o malý kousek přístupněji, i když k ideálu má stále dost daleko. Hraje taky kratší dobu - FAC dali dohromady pětici skladeb, sedmnáct minut a pod názvem Pretlak vše expedují do světa.

 

Za zmínku určitě stojí samotné provedení edice na kompaktu, protože jde o řešení netradiční a svým způsobem zajímavé - plechová krabička s výtečnou grafikou (stejně vydali svou desku Crematory Country v roce 2007 Status Praesents) a info-stránka A4 poskládaná ve stylu čehosi jako origami, kterého se trochu bojím dotknout, abych ho nezničil. Fajn.

 

Hudba na disku obsažená je jedním slovem svérázná - posazená někde mezi hardcore a crossover, záměrně antihitová, založená na disharmonii, nejednoznačné rytmice. Stejně tak bych se odvážil tvrdit, že i zábavná a odrážející její autory, kteří tu muziku a hlavně sami sebe neberou smrtelně vážně. Taky fajn.

 

Celkový dojem z desky může na první pohled připomínat trochu zmatenou koláž. Na albu vedle sebe fungují pasáže (nejspíš záměrně) posluchačsky nevstřícné a disharmonické, zastřešené jakoby zaškrceným a nařvaným vokálem (který mi moc nesedí), a pasáže oddechové, s funky feelingem a příjemně vedenou baskytarou. Místy se vše prolíná, nepravidelně zklidňuje i zrychluje, rytmicky pohupuje i překotně cválá vpřed. Tak trochu The Dillinger Escape Plan? Možná jo... Aby toho nebylo málo, nad tím vším se vznáší zvuk foukací harmoniky, který dává výslednému projevu zase jiný nádech a jinou, až rozvernou atmosféru.

 

Kde je problém? Nedokážu to asi přesně definovat, ale jednoduše bych řekl, že poslech FAC ve mě nic nezanechává. Přesné? Technicky na výši? Zároveň zábavné? Skladatelsky v pohodě? Všechno ano. Dvakrát ano! Přesto u mě bez odezvy. Nemám nic proti podivnostem a humoru v hudbě, miluju Mr. Bungle. Objektivně řečeno jsou Fishartcollection výborní, ale kdesi uvnitř jim přesto nerozumím.  

 

FAC CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky