Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Psicosfera - Summa Negativa

PsicosferaSumma Negativa

Garmfrost23.4.2024
Zdroj: CD / promo od vydavatele, mp3
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Summa Negativa je vášnivě rozervanou i epicky rozmáchlou bestií.

Psicosfera je zvláštní kapela se zvláštním vývojem i tvorbou. Jedná se o argentinskou, technicky založenou, původně instrumentální, avantgardně blackovou smečku. Psicosferu našinci přiblížil neúnavný hledač skrytých a neokoukaných talentů, tuzemský label Lavadome Productions. Tím v podstatě můžeme začít i skončit naši recenzi. Každý, kdo se setkal s jeho nabídkou, ví naprosto přesně, co čekat.

 

Z původních zakládajících členů zůstalo už pouze kytarové duo Gabrielů - Sabatini a Luque. Recenzovanou desku ještě stačil nabubnovat taktéž původní bicmen, Juan Facundo Brinville, aby v zápětí z kapely odešel. Mně neznámá smečka stačila natočit tři desky. Debutovou Alpha jsem si pustil pouze jednou. Ne že by byla špatná. Naopak, instrumentální zdatnost kapely je patrná od prvních krůčků. Nahrávka mi ale nic moc nedala, proto jsem se přesunul k Beta. Rovněž instrumentální počin nabízí už mnohem vyspělejší sound. Mnohem hutnější a zábavnější. Proč se tady zaobírám staršími deskami? Snažil jsem se Psicosfeře dostat pod kůži a pochopit, co vynikající (už zpívané) Summa Negativa předcházelo. Zda její šikovnost je daná přirozeným vývojem či úhybem ze směru.

 

summanegativa

 

Pominu-li přítomnost vokalisty, je možné zmínit i větší tah na branku a snazší stavbu skladeb. Summa Negativa má rovněž nejzdařilejší produkci i pořádně roztažená křídla do různých stylových stran, barev a vůní. Zpěvák Julián Reggi hází desku svým výrazem do chaotického HC prostředí. Místy skučí jak raněné zvíře, jindy zase řve fest vztekle. Líbí se mi i nové pojetí basové hry. Oproti dřívějšku přibylo hravosti. Basa je doslova rafinovaná. Nehraju si ale na znalce, před nedávnem jsem o této kapele neměl ponětí. Jen jsem si kapelu pořádně pustil do žil. Díky tomu oceňuji rukopis obou kytaristů, u nichž je znát, že se o vlastní tvář snažilo už na první desce a nyní už jen piluje a vylepšuje. Zajímavě propojili dřívější harmonie a koketování s post/metalovou mlhou s aktuální disonancí a blackovou torturou. Žádná křeč. Vše je přirozené.

 

Summa Negativa není surovým extrémem, přestože občas pěkně sype. Tempo skladeb je silně variabilní. Není se pro začátek pořádně čeho chytnout a posluchač může nehezky tápat. Ale stačí vydržet. Všechno se rychle vybarví. Obdivuji rytmickou pestrost už bývalého Brinvilleho. Kdo bude líný hledat, uslyší ve vzorcích DsO, já jsem přesvědčen, že blíže mají k takovým Dodecahedron či ještě více k Plebeian Grandstand. Asi. Summa Negativa oproti zmíněným klade větší důraz přes vášnivou rozervanost na náladu a místy až epickou rozmáchlost.

 

 

Znásilněné melodie neusnadní posluchači vychutnat jejich impozantnost. Pro instrumentální fajnšmekry může být překážkou přílišná impulzivnost a citovost. Naopak depresáky zaskočí profesorská přísnost a odtažitost. Zkrátka, žádná sranda se nekoná. Deska je krátká, má osm skladeb. Což neznamená snadnější vstřebání a jasnější názor. Ostatně, kdo rád hledá a nenechává se odradit, ten by si nic přímočařejšího nenechal připustit k tělu. Cestu vám může přiblížit chytlavý front cover, v němž spatřuji muže spolknutého monstrem, nebo muže ovládajícího chapadla monstra. Jak kdy… Ale dost blábolů, pusťte si to raději sami. Netřeba se bát. Pořád je to metal. Byť trochu psychotický.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky