Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Queensrÿche - Operation Livecrime

QueensrÿcheOperation Livecrime

Michal Z12.2.2011
Zdroj: MP3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Queensrÿche nahráli (přehráli) své průlomové album. Nahráli ho se ctí k předloze ve snaze působit co nejvěrněji jako na CD. Vytratila se živelnost a vášeň z hudby a energie vznikající s davem. Tleskám technické vydařenosti tohoto záznamu, ale kladu si otázku zda to je to, co na živém záznamu hledám.

Queensrÿche byli v situaci s esem v rukávu, tj. vynikajícím albem Empire, které se výtečně prodávalo a za sebou jedinečný průlomový počin Operation: Mindcrime z roku 1988. Pověstný ingot železa je potřeba kout dokud má správnou teplotu, a tak lačnícím příznivcům bylo roku 1991 předhozeno zajímavé live CD. Toto album bylo nahráno na předlouhém 14-ti měsíčním turné. Vyšlo i jako videozáznam, kde je možné zhlédnout výpravnou show s hosty (mj. Pamela Moore), která se odehrávala jako divadelní představení v kostýmech a kompletně se přehrávalo album Operation: Mindcrime.

 

Na tomto živém počinu mi smrdí snaha znít jako na CD, pravda jisté nuance, především v rytmice a kytarách lze cítit, taktéž Tate občas řízne mimo. Na živých nahrávkách upřednostňuji živelnost a zapojení publika, prvky kteréžto stvoří neopakovatelnou atmosféru. V tomto případě se nepovedlo udělat silné živé album a spíše ho beru jako profesorskou live přehrávku, potvrzující um zúčastněných umělců a především jako dokument doby.

 

Nástup alba je gradující a davy bouří, na můj vkus příliš v pozadí. Přestože jsem kritizoval profesorkou snahu přehrát CD co nejdokonaleji, musím uznat, že především bicí znějí skvěle. V Revolution Calling se ještě osazenstvo i hudebníci zahřívají, ale s nástupem ústředního refrénu atmosféra stoupá k bodu varu. Ten se daří atakovat i v Operation: Mindcrime, a je radost nechat si pohazovat vnitřnostmi mohutnou rytmikou a duši polaskávat výtečnými kytarami a až neskutečně přesvědčivým a přesným Tatem. Aby sterility nebylo toliko, občas Queensryche zapojují i obecenstvo, ale po špetkách k neprospěchu celku.

 

Hromový rozjezd Spreading The Disease vykračuje k očekávanému vrcholu ještě přes jednu „překážku“ k mistrovskému štychu. Musím uznat, že kvalita provedení megahitu Suite Sister Mary je živě strhující a jen podtrhuje hitový potenciál zvěčněný do studiové nahrávky. Skladba v živém provedení získává další rozměr a narůstá do nedozírných mezí. Položte se a nechte se nést fantastickou výpravou a kompletním osazením účinkujících jako na studiovém CD. Nebudete ošizeni ani o skutečný sbor. Živé album tak představuje svědectví jedinečných neopakovatelných momentů, které by nejedna kapela ráda vrátila zpět a přála si věčnou trvanlivost slastné pomíjivé děvky slávy.

 

Stejně jako na studiovém CD přináší The Needle Lies rozprášení předchozích strhujících minut. Protřepat vlasy a trochu pozapomenout… Daří se Vám? Mě nikoli. Náladu zvedá vzdušná a chytlavá Breaking The Silence, i když v refrénu to trochu skřípe. Závěr živáku se line v nižší kvalitativní laťce stejně jako album, které po hlavním hřebu nemá už co příliš nabídnout. Snad Pink Floydovský úvod Eyes Of A Stranger stojí za pozornost. Zaposlouchejte se do činelů a celkově rytmiky, neslyšíte zde stavební kámen rytmické sekce numetalových pionýrů Korn? Bez semínka nevzejde ani pažit. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky